14 C 237/2020-43 · Okresní soud v Kolíně

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 269 248,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 269 248,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 236 881,13 Kč od 5.4.2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,87 % ročně z částky 201 370,13 Kč od 5.4.2013 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 908,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o úvěru dne 25.11.2008, konkrétně Smlouvu o úvěru [číslo] na úhradu kupní ceny vozidla, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 374 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla, žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 72 měsíčních splátek po 12 664 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25.12.2008. Žalovaný nehradil splátky řádně, z tohoto důvodu Banka využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 4.4.2013, čímž se stal celý dluh splatný. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 201 370,13 Kč, z částky 35 511 Kč představující poplatky, částky 32 367,35 představující smluvní pokutu, dále žalobce požaduje úroky ve výši 13,87 % ročně z částky 201 370,13 Kč od 5.4.2013 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 236 881,13 Kč od 5.4.2013 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2019 byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak ve sporu aktivně legitimován. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne 25.3.2019. Ke splnění svého závazku byl žalovaný žalobcem marně vyzýván, naposled předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaný a právní předchůdce žalobce dne 25.11.2008 uzavřeli Smlouvu o úvěru. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržovat podmínky dle Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], které byly součástí Smlouvy (dále jen VOP). [příjmení] na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 374 000 Kč na úhradu kupní ceny vozidla [anonymizována dvě slova], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet a hradit úroky z poskytnuté jistiny. Žalovaný se v čl. 4 smlouvy zavázal uhradit žalobci úvěr v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 12 664 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25.12.2008. [příjmení] dopisem ze dne 26.3.2013 odstoupila od úvěrové smlouvy pro hrubé porušení VOP, úvěr ke dni 4.4.2013 zesplatnila a vyčíslila (prokázáno: úvěrovou smlouvou, vyúčtováním úvěrové smlouvy z důvodu předčasného ukončení ze dne 17.4.2013). Dne 12.3.2019 [právnická osoba], jako postupitel, postoupila na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (prokázáno citovanou Smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy Seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem ze dne 25.3.2019 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). K úhradě zbývající části dluhu, byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 27.11.2019 (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ platí, že touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy smlouvy o úvěru (§ 497). Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců.

8. Podle § 273 odst. 1 ObchZ platí, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný na základě uzavřené smlouvy čerpal úvěr na úhradu kupní ceny vozidla ve smluvené výši za jasně stanovených podmínek, se kterými byl seznámen a které tímto akceptoval, aniž by kdy po dobu splácení cokoli namítal. Soud posuzoval smlouvu z hlediska § 55 a § 56 odst. 1,2 zákona č. 40/1964, ve znění účinném do 31.12.2013, podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Dospěl k závěru, že smlouva obstojí i vážení těmito kritérii i kritériem dobrých mravů. Neplatnost smlouvy či její části z jakéhokoli důvodu stanoveného v ust. § 32 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dovodit nelze. To se týká i výše sjednaného obchodního úroku, který odpovídá obdobným úvěrovým produktům poskytovaným bankovními ústavy za situace, kdy jde o účelově neurčený úvěr bez zajištění. Úprava ochrany spotřebitele ať již v rámci občanského zákoníku, speciálních zákonů či v komunitárním právu (směrnice č. 2005 /29/) chrání dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami a zaručuje mu zejména právo na to být informován. Spotřebitel tak musí mít adekvátní možnost se s obsahem smlouvy, obchodních podmínek a příloh seznámit.

To neznamená, že tak skutečně učiní a nelze si praxi ani představit nástroj, který by to zaručil. I když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl k dispozici veškeré potřebné dokumenty, což stvrdil svým podpisem. Žalobce v důsledky neplnění povinností ze strany žalovaného odstoupil od smlouvy a veškeré pohledávky se tak staly splatnými dne 4.4.2013.

Žalovaný dosud neuhradil na zažalovaný nárok ničeho. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 369 odst. 1 obch. zák., zákona č. 513/1991 Sb., § 517 odst. 2 obč. zák., zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve spojení s přechodnými ustanoveními čl.

II nařízení vlády č. 33/2010 Sb. a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:

-) 10 770 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) advokát žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé a výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, částku 9 380 Kč, tedy 3 x 9 380 Kč činí 28 140 Kč

-) paušální náhrada hotových výdajů činí 900 Kč (300 Kč x 3) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu

-) 6 098,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).

Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 45 908,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.