4 C 123/2024-65 · Okresní soud v Hodoníně

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 35 604 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 199 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 199 Kč od 08. 07. 2023 do zaplacení, částku 8 321,48 Kč a úrok ve výši 32,91 % ročně z částky 25 271,51 Kč od 08. 07. 2023 do 30. 07. 2023 ve výši 517,27 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 25 271,51 Kč od 31. 07. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 08. 07. 2023 dosáhne částky 60 912 Kč, zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 561 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 784 Kč od 08. 07. 2023 do 11. 08. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 16 684 Kč od 12. 08. 2023 do 12. 09. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 16 584,- Kč od 13. 09. 2023 do 11. 10. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 16 434,- Kč od 12. 10. 2023 do 10. 11. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 16 234,- Kč od 11. 11. 2023 do 14. 12. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 15 834 Kč od 15. 12. 2023 do 15. 01. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 15 734 Kč od 16. 01. 2024 do 13. 02. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 15 634 Kč od 14. 02. 2024 do 14. 03. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 15 484 Kč od 15. 03. 2024 do 11. 04. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 15 284 Kč od 12. 04. 2024 do 14. 05. 2024, a ve výši 15 % ročně z částky 15 084 Kč od 15. 05. 2024 do zaplacení, se zamítá.III.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 523 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 283 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 321,48 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2022. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 4. 2022 finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 32,91 % ročně, a to v celkem 36měsíčních splátkách po 1 607 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 6. 7. 2023.

Žalobkyni v důsledku neplacení splátek řádně a včas vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 25 688,36 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč (za 12. a 13. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), náhradu nákladů ve výši 400 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 197 Kč a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru od 8. 7. 2023 do zaplacení, kterou žalobce požaduje datu vyhotovení žaloby v celkové výši 8 321,48 Kč.

Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 32,91 % ročně z částky 25 271,51 Kč od 8. 7. 2023 do 30. 7. 2023 ve výši 517,27 Kč a od 31. 7. 2023 až do zaplacení úrok ve výši 15 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 8. 7. 2023 dosáhne částky 60 912 Kč.2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů.

Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru.3. Podáním ze dne 4. 6. 2024 vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 12 199 Kč s úrokem z prodlení, co do úroku a co do částky 8 321,48 Kč.

Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Obě strany souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.; žalobkyně souhlasila výslovně.5.

Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.6. Účastníci podepsali dne 22. 4. 2022 návrh smlouvy o úvěru č. , hodnota, , v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 32,91 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 607 Kč.

Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 50 760 Kč, včetně úhrady za pojištění (smlouva o úvěru). Zásilka obsahující oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 4. 2022 byla zaslána žalovanému. Žalovanému byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Dále účastníci sjednali pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou za pojištění ve výši 197 Kč (příloha číslo , hodnota, ke smlouvě o úvěru, přihláška do pojištění).7.

Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 32 000 Kč vyplacen dne 22. 4. 2022 na účet č. 03028747193/0 800. Dle karty klienta žalovaný na úvěr uhradil 19 477 Kč.8. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 a 3. 7. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru v důsledku nesplácení splátek. Dopisem ze dne 6. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy.

Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne (přípisy a předžalobní výzva).9. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 22. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že je zaměstnána na dobu neurčitou s čistým příjmem 18 777 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 2 603 Kč měsíčně. Forma bydlení – vlastní. Dalšími výdaji jsou splátky žalobkyni ve výši 9 119 Kč; celkem tak výdaje žalovaného činily 15 582 Kč a rezerva 9 995 Kč.

Z potvrzení o platbě na účet žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla dne 22. 3. 2022 poukázána mzda ve výši 17 912 Kč a dne 22. 4. 2002 mzda ve výši 19 148 Kč, dne 22. 3. 2022 je evidována příchozí platba ve výši 3 613 Kč a dne 21. 4. 2022 příchozí platba ve výši 2 444 Kč od , právnická osoba, . a dne 18. 3. 2022 příchozí platba ve výši 4 634 Kč a tatáž částka i dne 19. 4. 2022 od , právnická osoba, (výpis příchozích úhrad u , právnická osoba, ).10. Dále byl doložen výpis žalovaného z NRKI v kategorii nízkého rizika, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaný neprocházel a kopie občanského průkazu žalovaného.11.

Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14.

Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 22. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 32,91 % ročně.16.

Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.17. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného.

Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI).

Soud nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem.

Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.19. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 603 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka abnormálně nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil.

Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd. Považovat částku 2 603 Kč měsíčně jako náklad na bydlení, včetně nákladů s bydlením spojených je nereálné.

Navíc je zřejmé, že žalovaný byl již výrazně zatížen splácením jiných úvěrů u totožné věřitelky, a to ve výši 9 119 Kč měsíčně. Při jeho poměrně nízkých příjmech je to výrazné zatížení.20. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 36 měsíců sjednané měsíční splátky ve výši 1 607 Kč.

Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Protože smluvené pojištění bylo vázáno na úvěrovou smlouvu, která je absolutně neplatná, je absolutně neplatná i smlouva o pojištění. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou.

V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 19 477 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 12 523 Kč.21. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka.

Z gramatického výkladu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení dle systematického výkladu speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021).

Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.22.

Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky označit: „…za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodnéhoúvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru a na ni navazující smlouvy o pojištění schopnosti splácet úvěr má tedy žalobkyně v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil ve výši 12 523 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků z prodlení a poplatku za pojištění jí uplatněné nároky platně nevznikly.

Soud nevyhověl žalobkyni co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Dobu splatnosti stanovil žalovanému rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a nebylo tak možné zjistit jeho aktuální poměry a možnosti splácení, stanovil žalovanému soud povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru v obecné lhůtě k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.24. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 146 a § 142 o. s. ř. Zavinění na zastavení řízení je nutno shledat na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět bez toho, že by byla ze strany žalovaného uspokojena. Z původně požadované částky 35 604 Kč a příslušenství byla žalobkyně úspěšná pouze co do částky 12 523 Kč; převážně úspěšný tak byl žalovaný, který by měl právo na poměrnou část nákladů řízení.

Jemu však žádné nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného

vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.