Legislator Case Law & Legislation
14 C 78/2022-17 ECLI:CZ:OSFM:2022:14.C.78.2022.1 AI generated

Consumer loan contract voided for lack of creditworthiness check; claim allowed only for principal under unjust enrichment.

Case Number 14 C 78/2022-17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the claim for the interest portion but allowed the plaintiff to recover the principal sum of 1,500 CZK based on unjust enrichment. The defendant failed to pay the loan despite a pre-litigation demand, and the court found the consumer credit contract void due to the lender's failure to assess the borrower's creditworthiness. Consequently, the court ruled that the defendant must repay the principal amount plus interest, while rejecting the interest claim as part of the invalid contract.

Legislator headnote

AI generated

§ 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.; § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru: A consumer credit contract is void if the lender failed to properly assess the borrower's creditworthiness, allowing the creditor to recover the principal sum via unjust enrichment rather than enforcing the invalid contract.

Keywords

AI generated
unjust enrichment consumer credit contract creditworthiness assessment void contract pre-litigation demand

Cited Legislation

AI generated
§ 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.
Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
§ 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.
Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru
zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která ukládají úvěrující společnosti před uzavřením úvěrové smlouvy zabývat se řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopností úvěrovaného, tedy tím, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.
§ 115a o.s.ř.
§ 160 odst. 1 o.s.ř.
žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 500 Kč včetně příslušenství do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených soud ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a výrokem II.
§ 142 odst. 2 o.s.ř.
§ 202 odst. 2 o.s.ř.
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 2 946,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od 6.2.2021 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 446,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 946,40 od 2.6.2019 do 5.2.2021 ve výši 9,75 % a zákonného úroku z prodlení z částky 1 446,40 Kč od 6.2.2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 15.2.2022 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 946,40 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28.3.2022 byl žalovaný vyzván k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl podle § 115a o.s.ř. upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace, dokladu o odeslání částky, smlouvy o postoupení pohledávky, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.

5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 2.5.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Na základě úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit se splatností k 1.6.2019. Žalovaný se rovněž ve smlouvě zavázal uhradit za poskytnutí úvěru poplatek v kapitalizované výši 1 446 Kč se splatností 1.6.2019. Žalovaný ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.1.2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021. Předžalobní výzva ze dne 2.2.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání, žalovaný ničeho nezaplatil.

6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy a nezpochybňoval rovněž převzetí finančních prostředků ve výši 1 500 Kč. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného.

7. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu nikoliv z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 obč. zákona. V daném případě dospěl soud k závěru, že byla porušena ust. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která ukládají úvěrující společnosti před uzavřením úvěrové smlouvy zabývat se řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopností úvěrovaného, tedy tím, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se její právní předchůdce spol. [právnická osoba], touto úvěruschopností vůbec zabývala, absentují jakékoliv důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti, když soud má na mysli v prvé řadě doklady o příjmech a výdajích žalovaného v době před uzavřením úvěrové smlouvy. S ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti a aktuální judikaturu Ústavního soudu shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení nebylo sporu o tom, že na základě úvěrové smlouvy byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 500 Kč, tato skutečnost jednoznačně vyplývá z předloženého potvrzení o výplatě finančních prostředků. Žalovaný toto v průběhu řízení nezpochybňoval, soud má tedy za to, že žalobkyni přísluší právo na zaplacení částky 1 500 Kč, tedy neuhrazené jistiny, neboť žalovaný ničeho z titulu úvěrové smlouvy nehradil a ničeho právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nezaplatil. Soud proto shledal nárok žalobkyně důvodný pouze částečně v rozsahu neuhrazené jistiny ve výši 1 500 Kč včetně zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 2.2.2021, která byla předána k přepravě dne 2.2.2021 a třetím dnem, tedy 5.2.2021 se ocitla v dispozici žalovaného. Dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením neuhrazené jistiny, v této části soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 500 Kč včetně příslušenství do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora uvedených soud ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěšnost se blíží procesní neúspěšnosti, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.

Nesplní-li dobrovolně povinný to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.