8 C 155/2020-19 · Okresní soud ve Vsetíně

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr Naděždou Janáčkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 675 Kč

-) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč,

vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení].

Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč z titulu neuhrazeného televizního poplatku.

Žalovaný se k podané žalobě v odporu vyjádřil tak, že televizní poplatky hradit nebude, neboť nevlastní televizor.

Z evidenčního listu poplatníka ČT- domácnosti soud zjistil, že v srpnu 2019 byla televize přihlášena na žalovaného.

Z výzvy k přihlášení poplatníka ČT ze dne 23. 10. 2018 a 29. 5. 2019, jejichž doručení žalovaný nezpochybnil, soud zjistil, že jej žalobce vyzval k přihlášení poplatníka ČT, součástí výzvy byl i odpovědní formulář a čestné prohlášení. Na výzvu žalovaný nereagoval, žalobce sdělil žalovanému doporučeným dopisem ze dne 28. 8. 2019, že bude zařazen do evidence plátců televizního poplatku, první poplatek mu bude předepsán za měsíc září 2019 ve výši 135 Kč, který měl žalovaný uhradit do 15. 9. 2019 Česká pošta s. p. potvrdila písemně, že údaje uvedené na potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků odpovídají vedeným záznamům v databázi.

K nařízenému jednání dne [datum] se žalovaný dostavil, uvedl, že televizor nevlastní. Je přesvědčen, že už před dvěma lety mailem poslal žalobci formulář nebo čestné prohlášení, že televizor nevlastní. Doklad u sebe nemá. Sdělení zasílal z firemního počítače a je schopen je dohledat a soudu předložit. Soud jednání odročil na [datum]. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, ač termín jednání vzal na vědomí. Dne 25. 2. 2021, v 10,58 hod. sdělil soudu telefonicky, že email byl vymazán, nelze jej dohledat. Kolegyně, která email posílala, je ochotna tuto skutečnost u soudu dosvědčit. Ani ona se k jednání soudu nedostavila.

Je zřejmé, že žalovaný jako fyzická osoba nemusí vlastnit televizní přijímač ani jej provozovat. Musí však předepsaným způsobem o této skutečnosti žalobce informovat, což žalovaný neučinil, když opak nebyl prokázán, proto ze zákona je provozovatelem televizního přijímače a má povinnost platit televizní poplatek od 1. 9. 2019. Žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající ze zákona, když neplatil za dobu od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatky za celkem 5 měsíců á 135 Kč, tj. 675 Kč Česká televize vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisy ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020. Dopisy byly zaslány doporučeně, žalovaný si převzal dopis z 27. 5. 2020 dne 30. 5. 2020. Na výzvy žalovaný nereagoval.

Podle ustanovení § 7 odst. 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dále soud postupoval podle § 8 odst. 6 téhož zákona, neboť poplatníkovi vzniká povinnost oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejich vzniku, což je mimo jiné i odhlášení poplatníka z evidence. Do doby odhlášení tak dlužník zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Podle ustanovení § 10 téhož zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

Po provedeném dokazování z jednotlivých skutkových zjištění soud učinil závěr, že žaloba je důvodná. Žalovaný nemusí být vlastníkem ani provozovatelem televizního přijímače, musí však učinit příslušné kroky v souladu se shora citovaným zákonem, jimiž tuto skutečnost prokáže, což žalovaný neučinil, když na výzvy žalobce z roku 2018 a 2019 nereagoval a nezaslal čestné prohlášení či jiný doklad o tom, že není vlastníkem televizního přijímače ani jej neprovozuje, čímž mu ze zákona vznikla povinnost platit televizní poplatky. Pokud tvrdí, že tuto skutečnost žalobci nahlásil, ničím své tvrzení neprokázal. Žalovaný byl v srpnu 2019 přihlášen do příslušné evidence a neplatil zákonné poplatky od září 2019 do ledna 2020, tedy po dobu 5 měsíců. Soud shledal žalobu důvodnou, proto jí vyhověl včetně příslušenství, jehož výše se řídí ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř, když úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč. Ohledně nákladů řízení soud odkazuje na závěr nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/2013 ze dne 24. 7. 2013, když ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by pracovníci útvaru správy televizních poplatků ČT nedisponovali. Pokrývá-li TV poplatek takřka 90 % nákladů rozpočtu ČT, pak je žádoucí a správné, aby ČT činnosti spojené s výběrem TV poplatků sama zabezpečovala, a to jak u osob fyzických, tak právnických. Soud má za to, že závěr vyslovený Ústavním soudem ČR je závazný a nelze z něj připustit žádné výjimky. Soud neshledal žádné skutečnosti, které by svědčily pro odklon od závěru shora citovaného ústavního nálezu, proto jiné náklady než zaplacený soudní poplatek nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.