4 C 349/2020-25 · Okresní soud v Benešově

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, Kypr

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa

o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení od 28. 3. 2020 do zaplacení, to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky, se sídlem [adresa].

Dne 27. 8. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] p.l.c. uzavřel s žalovanou dne 9. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce ve znění smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014, na základě které jí poskytl zápůjčku ve výši 7 000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele formou textové správy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Současně uvedla údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle bankovního účtu. Zavázala se vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do 7. 11. 2015. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas, když se doslala do prodlení a do 7. 11. 2015 zápůjčku nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Na výzvy právního předchůdce žalobkyně ani předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Žalobkyně se proto po žalované domáhá uhrazení částky ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 11. 2015 do zaplacení. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.).

Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Z prohlášení pro stávajícího klienta vzal za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč, se splatností ke dni 7. 11. 2015. Dále byl proveden důkaz smluvními podmínkami. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 21. 12. 2017, což bylo žalované oznámeno dopisem 20. 9. 2018. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 11. 3. 2020 k úhradě dluhu. Tyto skutečnosti má soud za prokázané smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, příkazem k úhradě, výpisem z účtu věřitele, smlouvou o postoupení pohledávek, výzvou k dobrovolnému uhrazení dluhu s podacím archem.

Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

V daném případě vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavírali smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože právní předchůdce žalobkyně nezkoumal schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalované tedy byla poskytnuta částka 7 000 Kč bez právního důvodu, a proto je povinna ji vrátit. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná do dnešního dne neuhradila dlužnou částku, a proto soud žalobě v převahujícím rozsahu vyhověl, kdy upravil pouze dobu prodlení. Počátek prodlení shledal až po doručení předžalobní výzvy a uplynutí lhůty k plnění.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci téměř plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč, celkem 600 Kč, podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).