19 C 27/2021-22 · Okresní soud v Domažlicích

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 402,97 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žaloba, jíž se žalovaná po žalované domáhala zaplacení částky 13 529,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 957,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 132,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 318,49 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 8 318,49 Kč od [datum] do zaplacení, částky 5 873,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 380,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 463,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 873,87 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 17,35 % ročně z částky 5 873,87 Kč od [datum] do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.</b>

<b>II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b>

<b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění specifikované v prvním výroku tohoto rozsudku, kteréžto měla žalovaná mít povinnost zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrových smluv, resp. smluv o zápůjčce, když porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěry (zápůjčky), který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], uzavřenými mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, a příslušnými Tabulkami umoření, vyhotovenými dne [datum].

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne [datum] smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 24 000 Kč, za což měla žalovaná v osmnácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 40 873 Kč s tím, že částku 2 300 Kč v tomto případě představoval poplatek za„ zpracování a doporučení“, a částku 11 143 Kč poplatek„ za komfortní a flexibilní splácení“; samotné úroky pak měly představovat částku 3 430 Kč. Poté dne [datum] žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 46 268 Kč s tím, že částku 5 800 Kč v tomto případě představoval poplatek„ za zpracování, doporučení a flexibilní splácení“, a částku 11 158 Kč poplatek za„ za administrativní činnost a komfortní splácení“; samotné úroky pak měly představovat částku 4 310 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, resp. – v případě první smlouvy – s tehdy platným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však – bez dalšího – neuplatní v případě ujednání o poplatcích„ za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a„ za administrativní činnost a komfortní splácení“, resp.„ za komfortní a flexibilní splácení“ v případě první smlouvy. Na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku má totiž podepsaný soud za to, že tato ujednání a) znamenají významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat tyto„ služby“ (viz níže), zvláště když poplatky za ně překračují sjednanou výši kapitalizovaného úroku, pročež je výši těchto poplatků třeba kontextuálně považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

8. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku. V případě citovaných poplatků je přitom z textu smlouvy zjevné, že za tyto poplatky v zásadě žalovaná žádné nadstandardní služby neobdržela, pročež pojmenování těchto poplatků nelze než označit za„ sofistikované floskule“, které mají patrně odsunout do pozadí skutečnost (viz ustanovení § 557 občanského zákoníku), že ve svém důsledku tato ujednání postrádají potřebný synallagmatický charakter ujednání, vyznačující se vždy v určité míře mechanismem quid pro quo. Jinými slovy řečeno, podepsaný soud má za to, že inkriminovaná ujednání o těchto dvou poplatcích představují via facti zastřená„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měla žalovaná konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši, kterou by již bylo nutno označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno tato ujednání oddělit od ujednání o úroku, resp. v případě první smlouvy i od ujednání o poplatku za„ zpracování a doporučení“, tedy ujednání, které rovněž v určité míře – a s přihlédnutím k výši tohoto poplatku – synallagmatický charakter ujednání nepostrádá.

9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se – platně – zavázala zaplatit nejprve v rámci osmnácti měsíčních splátek částku 29 730 Kč a poté v šedesáti týdenních splátkách částku 29 310 Kč. Ze samotné žaloby přitom vyplynulo, že žalovaná do postoupení předmětné pohledávky zaplatila z titulu první smlouvy částku 32 416,10 Kč, a z titulu druhé smlouvy částku 32 738,90 Kč, tedy částky, které částky, k jejichž zaplacení se platně zavázala, zjevně přesahují.

10. Již v době postoupení pohledávek tedy podle mínění soudu právní předchůdkyně za žalovanou z titulu dvou diskutovaných smluv žádnou pohledávku neměla (srov. ustanovení § 1885 odst. 1 občanského zákoníku).

11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, jenž by mohl být zvrácen doplněním žalobních tvrzení či označením dalších důkazů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

12. Druhým výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 800 Kč.

13. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.