26 C 119/2023-62 · Okresní soud ve Zlíně

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 70 068 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 215,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

<b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 44 784 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 197,33 Kč, úrok ve výši 7 747,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 889,97 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,25 % ročně z částky 31 889,97 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b>

<b>III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 068,92 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 082,33 Kč, úrok ve výši 3 179,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 433,95 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 8 433,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b>

<b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 068,92 Kč, úroku ve výši 3 179,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 082,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 433,95 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 8 433,95 Kč od [datum] do zaplacení, a to z neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], který mu byl v hotovosti poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ spol. [anonymizována dvě slova]“), v hotovosti ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit po navýšení o úrok a poplatek za zpracování v celkové výši 38 084 Kč v 78 týdenních splátkách po 489 Kč do [datum]. Žalovaný však vrátil pouze částku 24 015,08 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném také zaplacení částky 55 999,08 Kč, úroku ve výši 7 747,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 197,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 889,97 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 20,25 % ročně z částky 31 889,97 Kč od [datum] do zaplacení, a to z neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], který mu byl v hotovosti poskytnut [právnická osoba] [anonymizováno] v hotovosti ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit po navýšení o úrok, poplatek za zpracování a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 84 784 Kč v 78 týdenních splátkách po 1 087 Kč do [datum]. Žalovaný však vrátil pouze částku 28 784,92 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“).

3. Pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] byly postoupeny ze spol. [anonymizována dvě slova] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován a zároveň byl požádán o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný výzvě nevyhověl.

4. Žalovaný se k jednání nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Soud z listin zjistil tento skutkový stav:

6. Spol. [anonymizována dvě slova] jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (o spotřebitelském úvěru [číslo]), na základě které poskytla žalovanému stejného dne v hotovosti částku 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8 671 Kč (úroková sazba činila 56 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 9 073 Kč a částkou pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 38 084 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 489 Kč (výše poslední splátky 431 Kč), splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy a splatnost první splátky tak byla do [datum]. Před uzavřením smlouvy žalovaný čestně prohlásil, že spol. [anonymizována dvě slova] poskytl úplné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil zákaznickou kartu, ve které kromě svých osobních údajů uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný a že jeho jediný příjem je z hlavního pracovního poměru v [právnická osoba] ve [obec] ve výši 32 200 Kč čistého. Uvedl, že domácnost vede s další osobou/mi, které mají měsíční příjem 20 000 Kč, který nespecifikoval. Žalovaný uvedl, že nemá jiné dluhy, vlastní automobil a má zřízen bankovní účet. Své měsíční výdaje žalovaný odhadl na částku 4 000 Kč bez bližší specifikace. Ze zákaznické karty vyplynulo, že byla předložena pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. Žalovaný na dluh uhradil celkově částku 24 015,08 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, zákaznická karta, tabulka umoření).

7. Spol. [anonymizována dvě slova] jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (o spotřebitelském úvěru [číslo]), na základě které poskytla žalovanému stejného dne v hotovosti částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 32 236 Kč (úroková sazba činila 88 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 048 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 84 784 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 087 Kč (výše poslední splátky 1 085 Kč), splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy a splatnost první splátky tak byla do [datum]. Před uzavřením smlouvy žalovaný čestně prohlásil, že spol. [anonymizována dvě slova] poskytl úplné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil zákaznickou kartu, ve které kromě svých osobních údajů uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný a že jeho jediný příjem je z hlavního pracovního poměru v [právnická osoba] ve [obec] ve výši 32 300 Kč čistého. Uvedl, že domácnost vede s další osobou/mi, které mají měsíční příjem 20 000 Kč, který nespecifikoval. Žalovaný uvedl, že nemá jiné dluhy, vlastní automobil a má zřízen bankovní účet. Své měsíční výdaje žalovaný odhadl na částku 6 000 Kč bez bližší specifikace. Ze zákaznické karty vyplynulo, že byla předložena pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. Žalovaný na dluh uhradil celkově částku 28 784,92 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, zákaznická karta, tabulka umoření).

8. Pohledávka za žalovaným byla spol. [anonymizována dvě slova] jako postupitelem postoupena na žalobkyni jako postupníka smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum], přičemž pohledávky, jež měly být předmětem postoupení, byly specifikovány v seznamu pohledávek, zahrnující pohledávku za žalovaným pod [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne [datum], zaslaném doporučeně dne [datum] na adresu uvedenou v zákaznické kartě jako adresa kontaktní (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzvala žalovaného k úhradě celkového dluhu z obou dvou smluv o úvěru nejpozději do [datum], s upozorněním, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, bude ve věci podána žaloba. Žalovanému byla výzva zaslána doporučeně dne [datum] na adresu uvedenou v zákaznické kartě jako adresa kontaktní (výzva k plnění, podací lístek).

<i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i>

<i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i>

<i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>

<i>12. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i>

<i>13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, a pokud to smyslu a účel zákona vyžaduje.</i>

<i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i>

<i>15. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím hodnoty cizí věci, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i>

<i>16. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i>

<i>17. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i>

18. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovaným ze spotřebitelského úvěru [číslo] [číslo] postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena spol. [anonymizována dvě slova] v dopise ze dne [datum]. Skutečnost, že soud postoupenou pohledávku právně překvalifikoval jako pohledávku z bezdůvodného obohacení nemá vliv na skutečnost, že v postupní smlouvě byla kvalifikována jen jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 39 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení.

19. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť [právnická osoba] [anonymizováno] řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru požaduje. Společnost [anonymizována dvě slova] vycházela zejména z informací získaných od žalovaného v kartách zákazníka, aniž by si tyto žalovaným sdělené informace hodnověrně ověřila z dokladů vyžádaných od žalovaného, jež byl schopen ke svému tvrzení doložit.

Žalovaný v kartě zákazníka ze dne [datum] a [datum] uvedl, že jeho hlavní zdroj příjmů představuje mzda ve výši cca 32 200 Kč měsíčně čistého, přičemž k prokázání tohoto tvrzení měla být předložena pracovní smlouva a potvrzení o příjmu. Na podporu svých tvrzení o ověření deklarovaného příjmu však žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny, ač k tomu byla soudem vyzvána v usnesení ze dne 29. 5. 2023, č. j. 26 C 119/2023-40. Soud proto nemohl tento deklarovaný příjem žalovaného žádným způsobem ověřit.

Žalovaný rovněž v kartě zákazníka uvedl, že jeho životní výdaje představují náklady, které blíže nespecifikoval, ve výši 4 000 (uvedl dne [datum]), resp. 6 000 (uvedl dne [datum]. Žalovaný k doložení výdajů spol. [anonymizována dvě slova] neposkytl žádný dokument, přestože dle karty zákazníka bydlel žalovaná v nájmu, tedy musela existovat písemná nájemní smlouva. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke svým tvrzením nedoložil žádný doklad, výdaje, ani příjmy žalovaného, nemohly být [právnická osoba] [anonymizováno] nijak ověřeny, a nemohlo být například zjištěno, zda deklarovaná výše příjmů žalovaného odpovídá reálné situaci a výše výdajů žalovaného, resp.

členů jeho domácnosti, na bydlení a [anonymizováno] pak ostatních výdajů žalovaného, resp. členů domácnosti na základní životní potřeby, jako jsou například jídlo, drogerie, oblečení, doprava, léky atd., odpovídají tvrzeným výdajům. Navíc spol. [anonymizována dvě slova] při poskytnutí půjčky 40 000 Kč dne [datum] nezohlednila skutečnost, že předchozí úvěr poskytnutý před cca čtvrt rokem ve výši 18 000 Kč nebyl žalovaný schopen ze svých příjmů dostatečně uhradit, a to při stejné majetkové situaci.

Žalovaný tedy tento dluh dobrovolně nezaplatil, přesto navýšil svůj závazek u spol. [anonymizována dvě slova] o další částku ve výši 40 000 Kč. Navíc soud považuje za vysoce nepravděpodobné, že by výdaje žalovaného, resp. jeho domácnosti, činily pouze žalovaným deklarovanou částku, když žalovaným evidentně byly uzavírány obě předmětné smlouvy ve finanční tísni, protože jeho příjmy nebyly dostatečné na pokrytí ani jeho základních životních potřeb. Z tohoto důvodu částka, jež činila rozdíl mezi tvrzenými příjmy a výdaji, které navíc nebylo možno hodnověrně ověřit, nemohla stačit na placení splátek ve výši cca 2 200 + 4 892 Kč měsíčně z obou předmětných smluv, dokonce ani na pokrytý jeho základních lidských potřeb na stravování, dopravu, ošacení, náklady spojené s bydlením, léky, drogistické zboží, náklady na telefon a ostatní.

Soudu tedy nezbývá, než konstatovat, že žalovaným uvedená částka je velmi podhodnocená a zcela zjevně neodpovídá reálnému stavu. Žalobkyně za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, resp. [právnická osoba] [anonymizováno], nemohla shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem, protože žalovaný byl evidentně neschopen ze svých příjmů jakýkoliv závazek dále hradit. Tuto skutečnost spol. [příjmení] [jméno] [příjmení] při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla.

20. Spol. [anonymizována dvě slova] ohledně příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného jako osoby žádající o úvěr, jež může záměrné zkreslovat či modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně ověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které v uvedeném případě lze považovat doklady o příjmu v podobě výplatních lístků nebo výpisu z běžného účtu žalovaného, nájemní smlouvu a potvrzení o platbách za bydlení. Žalobkyně soudu nedoložila žádné listiny prokazující příjmy žalovaného, ačkoliv jsou uvedeny v kartách zákazníka, proto nelze ověřit, zda tyto byly spol. [anonymizována dvě slova] skutečně předány, zhlédnuty a ověřeny. K obezřetnosti v rámci posuzování bonity žalovaného měla spol. [anonymizována dvě slova] vést především skutečnost, že žalovaný nebyl schopen uhradit v případě žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč ze dne [datum] ani předchozí závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Odpovědnost posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě na základě výše uvedeného schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyl schopen dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení, ačkoliv z tabulky umoření lze poznat jeho snahu o splacení předchozích finančních závazků, na jejichž celkovou úhradu neměl dostatek finančních prostředků.

21. Soud tak dospěl k závěru, že majetková situace žalovaného nebyla spol. [anonymizována dvě slova] řádně ověřena a posouzena, a že pouhé vyplnění údajů do formuláře žalovaným, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí a na základě dostatečných informací. Soud má tedy za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného v daném případě soud shledal za nedostatečné. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně bezesporu v kontextu výše uvedeného nesplnila.

22. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele bylo podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zatíženo sankcí neplatnosti právního jednání, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v daném případě způsobí neplatnost smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] v celém rozsahu, protože zmíněná vada se netýká pouze části právního jednání, kterou by bylo možno oddělit od ostatního obsahu. Pokud je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by žalobkyně z neplatné smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úroky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo].

23. Žalobkyně však v řízení prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 18 000 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] 40 000 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo]. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] uhradil částku 24 015,08 Kč, tedy částku vyšší, než mu byla spol. [příjmení] [jméno] [příjmení] poskytnuta ve výši 18 000 Kč, rozhodl soud o zamítnutí nároku na vrácení jakékoliv částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] to včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení, jak vyplývá z výroku II. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo dále zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyni uhradil částku 28 784,90 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení rozdílu mezi vyplacenou jistinou úvěru 40 000 Kč a uhrazenými splátkami 28 784,92 Kč, jež byly z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy celé započteny na tuto jistinu, přičemž rozdíl činil 11 215,08 Kč, k jehož zaplacení byl žalovaný zavázán ve výroku I. Žalovaný je tak povinen žalobkyni jako vlastnici pohledávky vrátit z titulu bezdůvodného obohacení pouze částku vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] to na jistině částku 11 215,08 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalobkyní žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

24. Ohledně zbývajících částek nároku uplatněného v rámci smlouvy o úvěru [číslo] nároku ze smlouvy o úvěru [číslo] byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výroku III., a to s ohledem na absolutní neplatnost výše specifikovaných smluv o úvěru, resp. s ohledem na vrácení celé poskytnuté jistiny úvěru v jednotlivých splátkách.

25. Žalobkyně byla v převážné výši žalobou uplatněného nároku v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.