13 C 204/2025-47 · Okresní soud v Děčíně

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 18 185,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 999,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 10 051,17 Kč a částky 134,22 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 8 337,32 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla povinna zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 1. 2024 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 43 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, když první splátka byla splatná dne 1. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 22. 11. 2025.

Žalovaná řádně a včas úvěr nesplácela. Žalovaná částka sestává z jistiny 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 158,91 Kč, smluvního úroku 9 813,82 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a poplatek za službu informační SMS servis ve výši 13,44 Kč.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila a v průběhu řízení zůstala nečinná.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4.

Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.5. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 1. 6. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 43 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala čerpanou částku vrátit spolu s příslušenstvím. Toto má soud prokázáno z předmětné úvěrové smlouvy.6. Z výpisu banky , Anonymizováno, a. s. vyplývá, že dne 1. 6. 2024 byla na bankovní účet připsána platba ve výši 8 000 Kč a že se v této době jedná účet žalované.7.

Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 20. 1. 2025 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni, a to z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru.8. Dle podacího lístku , právnická osoba, ., soud zjistil, že písemnost byla žalované zaslána dne 20. 1. 2025.9. Na výzvu soudu jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru a jak konkrétně zjištěné informace byly žalobkyní ověřovány, žalobkyně žádným způsobem nereagovala.

Spolu s podáním žaloby byl žalobkyní předložen pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy, které vznikly mezi účastníky, dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, když zároveň se právní vztahy mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, dle § 87 odst. 1, zák. o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyní nebyly splněny povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 v návaznosti na § 75 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy, že byla náležitě a dostatečně a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

Žalobkyně pouze tvrdila, že byla úvěruschopnost zkoumána, nicméně na výzvu soudu, jakým způsobem a jak byla ověřována zjištěná data, žalobkyně žádným způsobem nereagovala.12. Dle § 86, odst. 2, zák. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel činí posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy, resp. žádná tvrzení a na to navazující důkazy k verifikaci toho, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalované byla zkoumána.

Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť vycházela pouze z prohlášení žalované o jejích a majetkových poměrech (v této souvislosti srov. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III US 4129/18 a rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2278/2018). Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované.S ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení soud uzavírá, že smlouva mezi účastníky je absolutně neplatná a z toho vyplývá, že žalobkyně má pouze právo na vyplacení částky, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, a to na základě ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., což v daném případě představuje nezaplacenou jistinu úvěru, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13.

Žalovaná není povinna hradit žádné příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla, pokud totiž jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit pouze nezaplacenou jistinu a ve zbytku pak žalobu, jako nedůvodnou, zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, přestože byla úspěšná v rozsahu 12 %, avšak žádné náklady řízení jí prokazatelně nevznikly.15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.