36 C 269/2017-114 · Městský soud v Brně

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum

bytem adresa žalobce

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ústřední orgán st. správy , IČO: osobní údaje žalovaného

sídlem adresa žalované

o náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy

I. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaslat žalobci doporučeným dopisem písemnou omluvu podepsanou příslušným úředníkem zodpovídající za úsek správního trestání ve znění,, [stát. instituce] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za vydání nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jihomoravského kraje [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2014 a konstatuje, že postup [anonymizována dvě slova] Jihomoravského kraje byl nezákonný, se zamítá”.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.300,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce náhrady škody a odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [anonymizována dvě slova] Jihomoravského kraje a nesprávným úředním postupem [stát. instituce].

2. Rozsudkem č. j. 36 C 269/2017-57 ze dne 24. 7. 2019 soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když po právní stránce žalobu podřadil režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen OdpŠk) a ohledně jednotlivých nároků učinil závěr, že:

- u nároku na náhradu škody v podobě nákladů cestovného obecných zmocněnců v celkové částce 6.351 Kč se nejedná o nároky žalobce jako účastníka přestupkového řízení ve smyslu ust. § 7 odst. 1 OdpŠk, ale o náklady těchto zmocněnců a navíc žalobce ani neprokázal zaplacení požadovaných částek,

- u nároku na náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení na podání žádosti o odklad výkonu rozhodnutí v částce 3.146 Kč se nejedná o náklady, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 31 odst. 1 OdpŠk a žalobce ani neprokázal, že by danou částku advokátovi zaplatil,

- u nároku na odškodnění nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím dovolil na základě uplatněné námitky promlčení ze strany žalovaného promlčení nároku ve smyslu ust. § 32 odst. 3, věta prvá OdpŠk,

- u nároku na odškodnění nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem shledal nedostatek předchozího projednání nároku u žalovaného, a proto se tímto nárokem nezabýval.

3. Na základě podaného odvolání žalobcem ve věci rozhodl odvolací soud - KS Brno rozsudkem č. j. 44 Co 14/2020-90, kterým rozsudek ve výroku I. a II. potvrdil, ve výrocích III., IV. a V. rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry zdejšího soudu spočívajícími v tom, že je třeba odlišovat nároky z nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, včetně odškodnění nemajetkové újmy, neboť není vyloučeno, aby nemajetková újma vznikla z různých titulů, které se opírají o odlišné skutkové okolnosti, za které je nepochybně třeba považovat jednak existenci nezákonného rozhodnutí a jednak nesprávný úřední postup, který může spočívat např. v nepřiměřené délce řízení, v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, v nesprávném vyznačení doložky právní moci apod. (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1076/2009).

Za správný proto nepovažoval názor žalobce vyjádřený v odvolání, že svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy v žalobě pouze jinak právně kvalifikoval, když ho skutkově odvíjí jednak od existence nezákonného rozhodnutí, ale i od nesprávného úředního postupu, který spatřuje v samotném zahájení a vedení přestupkového řízení. Zamítavé výroky I. a II. zdejšího soudu byly odvolacím soudem jako věcně správné potvrzeny, když odvolací soud po zopakování dokazování rozsudkem KS v Brně sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že v dané věci chybí základní předpoklad pro náhradu škody, kterým je dle ust.

§ 7 a § 8 odst. 1 OdpŠk nezákonné rozhodnutí, tedy rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobce za nezákonné rozhodnutí, ze kterého odvíjel své nároky na náhradu škody a odškodnění nemajetkové újmy, označil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jm kraje ze dne 20. 3. 2014, z odůvodnění rozsudku KS Brno ze dne 29. 4. 2015, toto rozhodnutí bylo zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost, tedy pro vadu řízení a nikoliv z důvodu jeho nezákonnosti - viz ust. § 78 odst. 1 s. ř. s . Odvolací dospěl k závěru, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jm kraje, o které žalobce opírá své nároky, nebylo zrušeno pro nezákonnost, tj. pro rozpor s hmotným nebo procesním právem, ale z jiných důvodů (z odůvodnění je zřejmé, že soud shledal závady v jeho doručení obecnému zmocněnci žalobce, nikoli závady po stránce obsahové).

Z těchto důvodů pak odvolací soud potvrdil výroky I. a II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 7. 2019, přestože zdejší soud nároky na náhradu škody zamítl z jiných důvodů.

4. V bodě 14. rozsudku odvolacího soudu je poukázáno na to, že vadou žaloby zůstalo, že na oba nároky na odškodnění nemajetkové újmy žalobce požadoval pouze jednu částku ve výši 25.000 Kč, aniž by odlišil, jakou částku požaduje na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a jakou částku z titulu nesprávného úředního postupu. Zdejšímu soudu bylo vytknuto, že měl postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat žalobce k odstranění neurčitosti žaloby v tomto směru a poučit ho o následcích, případně z nevyhovění takové výzvě vyvodit příslušné procesní následky (viz ust. § 43 odst. 2 o. s. ř.).

5. V bodě 15. odvolací soud uvedl, že za další pochybení soudu I. stupně je možno označit jeho přístup k části žaloby, obsahující nároky, jež nebyly předmětem předběžného projednání u žalovaného - nároky na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu (poté, co by žalobcem byla specifikována konkrétní částka odškodnění) a písemné omluvy. Okolnost, že tyto nároky nebyly předmětem předběžného projednání u žalovaného, totiž představuje odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 2 o. s. ř., a to cestou vhodného opatření ze strany soudu, jako např. výzva žalobci, aby tento nedostatek ve stanovené lhůtě odstranil a teprve poté, pokud by k tomu nedošlo, bylo by možné řízení o takovém nároku zastavit.

6. V bodě 16. však odvolací soud uvedl, že ani zde neobstojí závěry žalobce v odvolání, že i omluva je jedním z možných způsobů satisfakce daných na úvahu soudu, když z ust. § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že základním způsobem odškodnění danému soudu na uvážení, je pouze samotné konstatování porušení práva a zadostiučinění v penězích, písemná omluva jako způsob satisfakce musí být žalobcem navržena, včetně jejího přesného obsahu. Pokud zdejší soud zamítl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy v částce 25.000 Kč a zaslání písemné omluvy, nezbylo než v těchto výrocích zdejší rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení k odstranění výše naznačených vad žaloby a vad řízení.

7. V návaznosti na závěry odvolacího soudu zdejší soud usnesením č. j. 36 C 269/2017-94 ze dne 6. 10. 2010 soud vyzval žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby doplnil (opravil) žalobu ze dne 17. 10. 2017 o náležitosti uvedené v § 42 odst. 4 a v § 79 odst. 1 o. s. ř. ve smyslu závěru odvolacího soudu prezentovaného v usnesení ze dne 19. 8. 2020 pod bodem 14. tak, že odliší, jakou částku požaduje na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a jakou částku z titulu nesprávného úředního postupu, neboť žaloba je v tomto rozsahu neurčitá. Současně byl poučen, aby doplnění učinil do 15 dnů ode dne doručení usnesení a upozorněn na odmítnutí této části žaloby v případě nedoplnění ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 12. 10. 2020, žalobce ve lhůtě nereagoval, soud proto usnesením č. j. 36 C 269/2017-97 ze dne 26. 11. 2020 žalobu v části týkající se nároku žalobce na zaplacení částky 25.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 22. 8. 2017 do zaplacení odmítl. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 3. 12. 2020, právní moci nabylo dne 19. 12. 2020. Předmětem řízení tak zůstal pouze požadavek žalobce na písemnou omluvu dle bodu IV. žaloby.

8. Pokud soud ve věci nařídil jednání na 7. 4. 2021 na 13.00 hodin, právní zástupce žalobce obdržel včas předvolání, dne 7. 4. 2021 v 11.12 hodin soud obdržel e-mailové podání právního zástupce žalobce ze dne 7. 4. 2021, ke kterému nebyl připojen elektronický podpis. V tomto podání doplnil k návrhu III. výroku, že odškodnění nemajetkové újmy je navrhováno z titulu nezákonného rozhodnutí i nesprávného úředního postupu v poměru ekvivalentním, tedy 12.500 Kč za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu a 12.500 Kč za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonného rozhodnutí. Nárok dovozovaný z nezákonného rozhodnutí spočívá v tom, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jm kraje ze dne 26. 3. 2014 bylo zrušeno soudem a tedy se jedná o nezákonné rozhodnutí. V důsledku výkonu tohoto nezákonného rozhodnutí žalobce nemohl řídit motorová vozidla. Nárok dovozovaný z nesprávného úředního postupu spočívá v celkové délce řízení, které bylo souhrnně vedeno od 15. 5. 2013, kdy bylo zahájeno, do 20. 11. 2016, kdy bylo zastaveno, tedy přibližně tři a půl léta ač zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí byla 60 dnů v I. stupni a 60 dnů v odvolacím řízení. Dle manuálu, resp. sjednocujícího stanoviska základní částka při nedůvodných průtazích činí nejméně 15.000 Kč za každý 1 rok, tj. 1.250 Kč za 1 měsíc, přičemž první dva roky řízení je nezbytné hodnotit částkou o polovinu nižší. Celkově může dle sjednocujícího stanoviska žalobce nárokovat náhradu újmy za nedůvodné průtahy v řízení ve výši 37.500 Kč, žalobce nárokuje pouze 12.500 Kč.

9. Pokud se týká výše uvedeného podání, ve kterém žalobce upřesňuje, jakou částku požaduje za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu a jakou z titulu nezákonného rozhodnutí, toto bylo jednak učiněno poté, co soud v tomto rozsahu žalobu pravomocným usnesením odmítl, navíc toto podání bylo učiněno e-mailem bez připojení podpisu, přičemž právní zástupce žalobce ve smyslu ust. § 42 o. s. ř. toto podání do 3 dnů nedoplnil předložením jeho originálu, tudíž k tomuto podání nelze ve smyslu ust. § 42 odst. 2 věta druhá o. s. ř. přihlížet. Pokud soud rozhodoval dne 7. 4. 2021, vycházel z toho, že řízení v této části bylo pravomocně odmítnuto a nebyly tyto nároky již předmětem řízení. Předmětem řízení zůstala pouze omluva dle bodu IV. žaloby.

10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žaloba byla ohledně částky 25.000 Kč pravomocně odmítnuta, žalovaný u [anonymizováno] neuplatnil nárok na náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu, uplatnil pouze nároky z titulu nezákonného rozhodnutí, u žalovaného ani neuplatnil omluvu a tuto omluvu u žalovaného neuplatnil ani během tohoto řízení. Nadále setrvával na promlčení nároku.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u [anonymizováno], uvedeného v § 6.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Soud dospěl k závěru, že je na místě zamítnout i žalobu ve věci požadavku zaslat žalobci doporučeným dopisem písemnou omluvu podepsanou příslušným úředníkem zodpovídající za úsek správního trestání ve znění:,, [stát. instituce] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za vydání nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jm kraje [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2014 a konstatuje, že postup [anonymizována dvě slova] Jm kraje byl nezákonný”. Žalobce požaduje omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku KS Brno č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 4. 2015, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015 však vyplývá, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] Jm kraje ze dne 20. 3. 2014, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] bylo zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost, tedy pro vadu řízení a nikoli z důvodu jeho nezákonnosti (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Chybí tak základní předpoklad pro náhradu škody zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Pokud by žalobce požadoval omluvu z důvodu nesprávného úředního postupu, musela by být koncipována jinak.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku 8.300,20 Kč. Tato částka sestává z 8 paušálních náhrad á 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 8 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava k jednání u soudu dne 24. 7. 2019, účast při jednání u soudu dne 24. 7. 2019, vyjádření k odvolání žalobce, příprava na jednání u odvolacího soudu dne 19. 8. 2020, účast při jednání u odvolacího soudu dne 19. 8. 2020, příprava k jednání u soudu dne 7. 4. 2021, účast při jednání u soudu dne 7. 4. 2021, tj. 2.400 Kč). Dále cestovné ve výši 438 Kč v souvislosti s účastí u zdejšího soudu dne 24. 7. 2019 - cesta [obec] - [obec] a zpět při použití vlaku Českých drah - 1 cesta 219 Kč, celkem 438 Kč. Dále cestovné při použití osobního vozidla ŠKODA-Superb ve vlastnictví žalovaného k jednání u odvolacího soudu dne 20. 8. 2020 při ujetí 420 km [obec] - [obec] a zpět (1 cesta 210 km) při spotřebě (8,9, 6,1, 7,1 l) benzínu 95 oktanů při ceně 32 Kč l a sazbě základní náhrady za 1 km 4,20 Kč, celkem 2.754,07 Kč.

18. Dále cestovné v souvislosti s účastí při jednání u soudu dne 7. 4. 2021 při použití stejného vozidla, celkem 2.708,13 Kč při ceně pohonných hmot 27,80 Kč l benzínu 95 oktanů, sazbě základní náhrady - 4,40 Kč km při ujetí 420 km, tedy 2.708,13 Kč. Použití osobního vozidla k jednání odvolacího soudu i k jednání u zdejšího soudu dne 7. 4. 2021 je ekonomické, neboť obě jednání proběhla v období pandemie COVID, kdy je na místě, aby žalovaný z preventivních důvodů ohledně ochrany zdraví sebe i jiných osob, necestoval hromadnou dopravou. Celkově tak náleží úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení ve výši 8.300,20 Kč ([číslo] + 438 + [číslo] + 2.708,13 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.