22 C 399/2022-60 · Okresní soud v Karviné

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 197 155,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 135 339,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 135 339,56 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 816,30 Kč s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 196 981,86 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 642,30 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 867 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 197 155,86 Kč s příslušenstvím zahrnující zákonný a smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru [číslo] dle níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 12,90 % ročně v měsíčních splátkách po 3 184 Kč počínaje únorem 2020. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky, jakož i cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2 000 Kč, pojištění pro případ nemožnosti splácet částku ve výši 270 Kč. Z důvodu neplacení úvěru žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Celková částka sestávala z jistiny 200 000 Kč, úroku 38 639,30 Kč, poplatku za žádost o úvěr 2 000 Kč, pojištění 5 028 Kč, upomínky 1 800 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil do splatnosti celkem 47 362,44 Kč a po splatnosti celkem 17 298 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je jeho příjem 18 653 Kč měsíčně, což pracovník žalobkyně ověřil na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně, dále žalovaného ověřila v interních i externích databázích a nezjistila žádné negativní informace. Žalovaný uvedl, že má splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti další poskytnuté úvěry, a to úvěr se splátkami 2 351 Kč (tento úvěr byl předmětem konsolidace) a úvěr ze stavebného spoření se splátkami 5 472 Kč, přičemž s novou splátkou 3 184 Kč, by splátkové zatížení činilo 8 656 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, žalobkyně jeho výdaje stanovila dle interního ekonomického modelu na 6 119 Kč a zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 184 Kč s roční úrokovou sazbou 12,90 % ročně a měl být poskytnut jako účelový za účelem konsolidace a úhrady dluhu žalovaného u žalobkyně na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] v částce určené ke splacení 143 030 Kč, čímž budou splaceny všechny konsolidované dluhy žalovaného. Zbylé prostředky budou převedeny na splátkový účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný měl úvěr splácet ve 107 splátkách po 3 184 Kč inkasem z účtu č. [bankovní účet], dále je ve smlouvě obsaženo ujednání o ceně za vyřízení úvěru 2 000 Kč a sjednání pojištění ve výši 270 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet úvěr.

4. Z listiny označené jako Dodatek ke Smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že si účastníci dne [datum] sjednali, že od [datum] do [datum], že se odkládá placení splátek úvěru a splátky se tak navyšují na 3 228 Kč.

5. Z listiny nazvané přehled obratů k účtu [číslo] jakož i z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného u žalobkyně na jméno žalovaného bylo zjištěno, že částka 141 612,86 Kč byla dne [datum] připsána na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet]. Další částka 58 387,14 Kč byla poukázána dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Skutečnosti ohledně čerpání úvěru vyplývají také z listiny označené jako Podklady pre súdne konanie. Z této listiny soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr [číslo] poskytl žalobkyni v nepravidelných platbách celkovou částku 47 362,44 Kč s tím, že jde o splátky poplatků, jistiny po splatnosti, úroků, které žalobkyně takto zaúčtovala.

6. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu určitou do [datum] s průměrným příjmem za poslední 3 měsíce 18 653 Kč.

7. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že v měsíci listopad 2019 činil počáteční zůstatek účtu 2 801,94 Kč a konečný zůstatek činil 8,68 Kč. Na tento účet byly poukazovány různé platby ve prospěch žalovaného, mzda ve výši 14 778 Kč, podpora v nezaměstnanosti 2 345 Kč, platba za vstupenky ve výši 1 800 Kč, která byla následně v poznámce platby ve výši 1 Kč žádána zpět, jelikož se mělo jednat o podvod, odchozí platby pak byly tvořeny výběry z bankomatu, platbami kartou, trvalými příkazy, inkaso úvěru bylo ve výši 8 178 Kč. V měsíci prosinec 2019 byla na tento účet připsána částka 43 224 Kč a odchozí 43 218,51 Kč, zůstatek tak byl 14, 17 Kč. Příjem byl z vkladů na účet v hotovosti, mzdy 20 756 Kč, odchozí platby byly výběry z bankomatu, platby kartou, trvalé příkazy, inkaso úvěru bylo ve výši 8 178 Kč.

8. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru, pokud neuhradí dluh ve výši 12 215 Kč. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dala žalovanému na vědomí, že úvěr zesplatnila.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dodejek ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 205 502,84 Kč do [datum].

10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

19. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného 18 653 Kč a dále výpisy z jeho běžného účtu, kde však v měsících předcházejících poskytnutí úvěru nebyly dostatečné prostředky, které by pokryly splátky úvěru. Žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela s interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být podpůrným prostředkem, nikoli však jediným a výhradním způsobem zkoumání výdajové stránky poměrů žadatele o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal celkem 200 000 Kč a uhradil pouze 64 660,44 Kč (47 362,44 Kč do splatnosti úvěru a 17 298 Kč jak uvedla žalobkyně po splatnosti), soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 135 339,56 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru do [datum]. K odeslání výzvy prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. [datum], do [datum] měl žalovaný plnit a od [datum], tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobním návrhem, který soud nemohl překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 867 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 887 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.