46 C 206/2021-45 · Obvodní soud pro Prahu 10

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 2 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 181,42 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 26,80 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 375,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 760 Kč s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení, nesplacený smluvní úrok ve výši 490 Kč a náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (v žalobě označenou jako kapitalizovaný úrok). Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 24. 9. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 24. 10. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 16. 11. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností ode dne 20. 11. 2020. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalované požadovala poplatek za upomínání ve výši 150 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 490 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v celkové výši 762 Kč a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 208,22 Kč a od 21. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], bylo řízení, co do částky ve výši 640 Kč a co do částky ve výši 760 Kč zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalované, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 2 000 Kč Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne 24. 9. 2019 částku ve výši 2 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jež byl v této době dle sdělení [právnická osoba], ze dne 31. 8. 2021, veden pro žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ihned dopisem ze dne 5. 12. 2019, který byl předán k poštovní přepravě téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 20. 11. 2020. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky též v dopise o oznámení postoupení, a taktéž předžalobní upomínkou.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.

7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.

12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 2 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 2 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal úroky z prodlení z částky 2 000 Kč ode dne 11. 12. 2019 do zaplacení (v období od 11. 12. 2019 do 20. 11. 2020 v kapitalizované výši).

14. Soud žalobu, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 2 000 Kč od 24. 10. 2019 do 10. 12. 2019, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, tj. v rámci dopisu ze dne 5. 12. 2019, který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne 10. 12. 2019, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala okamžitě doručením.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 375,45 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 760 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon (částečné zpětvzetí) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.