Legislator Case Law & Legislation
19 C 235/2022-39 ECLI:CZ:OSZL:2022:19.C.235.2022.1 AI generated

Consumer loan contract declared void due to inadequate creditworthiness assessment; claim dismissed as unjust enrichment.

Case Number 19 C 235/2022-39
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the plaintiff's claim for repayment of a consumer loan, finding the contract void due to inadequate creditworthiness assessment. Although the defendant did not object to the relative invalidity, the court applied absolute invalidity to prevent unjust enrichment. Since the loan was void, contractual claims for interest and penalties were rejected, and the remaining debt was extinguished by prior partial payments.

Legislator headnote

AI generated

§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.; § 2991 o. z.; When a consumer loan contract is void due to inadequate creditworthiness assessment, the entire contract is invalid, and claims based on it must be reassessed under unjust enrichment principles.

Keywords

AI generated
consumer loan contract inadequate creditworthiness absolute invalidity unjust enrichment partial payment offset contractual penalties credit assessment duty

Cited Legislation

AI generated
§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
§ 2991 o. z.
§ 142 odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

Cited Case Law

AI generated
Krajský soud v Praze, sp. zn. 27 Co 221/2019
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 702,22 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 702,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 837,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 644,83 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 775,51 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b>

<b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 31. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství ve výši 16 372 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem tedy částku ve výši 36 372 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč. Žalovaný uhradil částku 26 499,99 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 12 702,22 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 5 775,51 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 670,71 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 6 837,89 Kč představující zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 175,51 Kč, zůstatek nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 171,31 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 392,60 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 357,08 Kč a smluvní úrok za období po konečné splatnosti ke dni postoupení ve výši 2 741,39 Kč, dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 1. 10. 2018 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 1 644,83 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 23. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 31. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16 372 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 925 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 8 000 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 5 000 Kč (celkem tedy částku 36 372 Kč) splatit v 14 splátkách ve výši 2 598 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně pouze částku ve výši 26 499,99 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, příloha ke smlouvě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).

<i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i>

<i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i>

<i>6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>

7. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 7. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 16 372 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč.

8. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Poskytnuté informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“, konkrétně potvrzením od zaměstnavatele. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 19 235 Kč, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí celkem 8 200 Kč měsíčně a spočívají v nákladech na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, ve výdajích za dopravu, jídlo a v osobních nákladech ve výši 2 000 Kč a v měsíčních splátkách stávajících půjček ve výši 3 200 Kč měsíčně. Z předloženého potvrzení o výši příjmu se podává, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední 3 měsíce 19 235 Kč, což odpovídá částce uvedené v žádosti o úvěr. Co se však týče výdajů tvrzených žalovaným (náklady na bydlení, na dopravu, splátky úvěrů či zápůjček), žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující tvrzené výdaje, kdy ani ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by tyto byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy. Právní předchůdce žalobkyně tedy žádným způsobem neověřoval ani podstatné výdaje žalovaného (výši nájemného, nákladů spojených s bydlením, výši splátek stávajících úvěrů či zápůjček), kdy si ani neověřil, zda žalovaný prochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.). Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci žádosti o úvěr bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.

10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

11. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, smluvní pokutu a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

12. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 31. 7. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 26 499,99 Kč, na jistině tak již žalovaný nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

13. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.