Legislator Case Law & Legislation
6 C 68/2022-30 ECLI:CZ:OSPU:2022:6.C.68.2022.1 AI generated

Court orders defendant to pay fare plus penalty for traveling public transport without valid ticket.

Case Number 6 C 68/2022-30
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Allowed / Granted

Legislator summary

AI generated

The court ruled in favor of the plaintiff, ordering the defendant to pay a fare and a penalty for traveling on public transport without a valid ticket. The defendant failed to provide a valid ticket during a transport control, and the court found this fact established through documentary evidence without a hearing. Consequently, the court applied statutory provisions to hold the defendant liable for the fare and the additional penalty.

Legislator headnote

AI generated

§ 2550 of the Civil Code; § 7 of the Transport Order: A passenger who cannot prove possession of a valid ticket is deemed to have failed to prove it and is liable for the fare and applicable penalty.

Keywords

AI generated
public transport liability valid ticket requirement travel penalty fare payment obligation transport control evidence

Cited Legislation

AI generated
§ 2550 of the Civil Code
§ 7 of the Transport Order
§ 37 of the Roads Act
§ 18a of the Road Traffic Act
§ 115a of the Civil Procedure Code
§ 101 of the Civil Procedure Code
§ 142 of the Civil Procedure Code
§ 137 of the Civil Procedure Code
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

o zaplacení 1 516 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 516 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

<b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 1 516 Kč s odůvodněním, že dne 5. 5. 2020 žalovaná cestovala prostředkem hromadné dopravy provozované postupitelem [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a nemohla se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Tím naplnila podmínky pro to, aby po ní žalobkyně s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 10. 5. 2021 uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem požadovala úhradu částky 1 516 Kč.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.

3. Soud měl prokázáno ze Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 5. 2020, že dne 5. 5. 2020 v 12:35 hodin cestovala žalovaná prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. na lince [číslo] v zastávce [ulice] – autobusové nádraží se nemohla prokázat řádným platným jízdním dokladem, když totožnost žalované byla prokázána povolením k pobytu.

4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen o.z.), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

5. Podle § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh na zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného je důvodný. V průběhu řízení měl soud prokázáno, že žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu a ve smyslu shora cit. ustanovení a s přihlédnutím k ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující, pokud se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem, povinen zaplatit přirážku k jízdnému. Na podkladě výše uvedeného skutkového zjištění a s přihlédnutím k ustanovení § [číslo] a násl. o.z proto soud uzavřel, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč je důvodný, a proto mu v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil, aby kromě jízdného ve výši 16 Kč zaplatila žalobkyni i 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, tedy aby žalobkyni zaplatila částku 1 516 Kč. Podle § 1968 věta první a § 1970 o.z. bylo žalované uloženo, aby kromě jistiny zaplatila žalobkyni úroky z prodlení, tak jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí.

7. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 1 489 Kč.

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.