42 C 86/2023-44 · Okresní soud Brno-Venkov

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5 760 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5 760 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 460 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 1. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 760 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný coby vlastník/provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 9. 10. 2020 do dne 31. 12. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Dle tvrzení žalobce tak vozidlo bylo nepojištěno 84 dní a s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 zákona žalobce tvrdil, že mu vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobce rovněž uvedl, že mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, když v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 27. 5. 2021 výzvu k úhradě příspěvku, jehož splatnost nastala dne 10. 8. 2021. Dle tvrzení žalobce žalovaný ničeho neuhradil a žalobce se proto po žalovaném domáhal zaplacení částky 5 460 Kč představující neuhrazený příspěvek do garančního fondu a dále také zaplacení částky 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. S ohledem na prodlení s úhradou peněžitého dluhu se žalobce domáhal rovněž zaplacení úroku z prodlení z částky 5 460 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku.

3. V rámci doplnění žaloby, které bylo v návaznosti na výzvu soudu ze strany žalobce doručeno dne 12. 6. 2023, žalobce uvedl, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vycházel z předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona, kdy údaje, které eviduje, jsou porovnávány s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy, jež provozuje Centrální registr vozidel, kdy Ministerstvo dopravy následně žalobkyni sdělí výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích. Žalobce uvedl, že takto zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je zapsán v registru silničních vozidel nikoliv jako vyřazený z provozu, jako zaniklý nebo jako vyvezený do jiného státu. Žalobce dále zopakoval, že žalovaný, coby vlastník a provozovatel, neměl ode dne 9. 10. 2020 do dne 31.12.2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v § 1 odst. 2 zákona, přičemž vozidlo tak bylo nepojištěno 84 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobce rovněž uvedl, že vychází z registru silničních vozidel jako ze zdroje informací a je oprávněn považovat ho za správný s tím, že navrhnul soudu, aby si vyžádal výpis z registru vozidel. Žalobce dále odkázal na § 4 odst. 2 zákona s konstatováním, že uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku, přičemž registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Závěrem pak žalobce uvedl, že pokud jako tomu bylo v tomto případě, osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 větou poslední zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobce přitom obdržel od přechozího vlastníka vozidla fakturu ze dne 31. 7. 2018, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Žalovaný je tak osobou povinnou k zaplacení příspěvku.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku, byť jen zčásti, uhradil.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 8. 2023, kdy v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobce a jeho právní zástupce se z účasti u jednání omluvili, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

6. Soud na jednání provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem a k jeho návrhu vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav.

7. Z kopie výzvy k úhradě ze dne 27. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období od 9. 10. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 5 460 Kč ohledně vozidla [registrační značka], a to do 60 dnů od doručení výzvy, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Upomínkou ze dne 2. 9. 2021 (spolu s informací o podané zásilce) byl žalovaný k úhradě dlužné částky upomínán.

8. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 5. 6. 2023 a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel byla jako vlastník a provozovatel vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], v době od 9. 10. 2020 do 31. 12. 2020 zapsána společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalovaný nikdy nebyl v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel u předmětného vozidla zapsán.

9. Z faktury č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že tato byla vystavena dne 31. 7. 2018 (označeno jako„ Datum dokladu“) [právnická osoba] [anonymizováno]., [IČO]. Datum splatnosti a zdanitelného plnění (označeno jako„ Datum DPH“) bylo stanoveno k datu témuž, tj. 31. 7. 2018. Faktura byla vystavena na částku 27 000 Kč za prodej [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], datum první registrace 16. 5. 2002, číslo karoserie [anonymizováno], [registrační značka], číslo TP [anonymizováno]. Faktura je opatřena pouze razítkem [právnická osoba] [anonymizováno]., [IČO], se sídlem [adresa] (označena jako„ Dodavatel“ nebo„ Prodávající“) a není podepsána ani zástupcem dodavatele, ani končeným příjemcem/odběratelem, kterým měl být žalovaný. Na faktuře je uvedeno datum a čas předání vozu 16. 12. 2020, 14:38:57. Na faktuře je dále uvedeno, že do úplného zaplacení fakturované částky je předmět smluvního vztahu, ke kterému se vztahuje faktura, ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno]. Žádný doklad o zaplacení kupní ceny žalobcem předložen nebyl, z faktury její zaplacení prokázáno není.

10. Z předžalobních upomínek právního zástupce žalobce ze dne 6. 1. 2022 a 29. 3. 2022 ve spojení s informací o podané zásilce ze dne 6. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, kdy upomínka byla zaslána na adresu [adresa žalovaného].

11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně.

12. Podle právní úpravy obsažené v zákoně (zákon č. 168/1999 Sb.), může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona (§ 1 odst. 2 písm. b) zákona). Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona. Dle § 4 odst. 2 zákona se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník či jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

13. V registru silničních vozidel byla jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v daném období evidována společnost [právnická osoba] Faktura, která byla žalobcem předložena jako důkaz toho, že žalovaný nabyl vlastnické právo k vozidlu, byla vystavena společností, která dle příslušných evidencí nikdy nebyla vlastníkem vozidla. Faktura byla opatřena pouze razítkem společnosti, která fakturu vystavila, nikoliv však podpisy dodavatele/prodávajícího, ani žalovaného v pozici odběratele/konečného příjemce. Bylo vyznačeno předání vozidla až dne 16.12.2020, aniž by tato skutečnost byla přebírajícím na dané listině potvrzena. Žalobce nepředložil žádný důkaz o úhradě vyúčtované kupní ceny.

14. Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním dospěl soud k závěru, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že žalovaný byl v době, za níž se žalobce domáhá zaplacení příspěvku ohledně nepojištěného vozidla, vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Předloženou fakturou nebylo prokázáno nabytí vlastnického práva k vozidlu, když k tomu mělo dojít až zaplacením kupní ceny. Její zaplacení však prokázáno nebylo. Nebylo prokázáno převzetí vozidla žalovaným, nebylo tak prokázáno, že by v dané době vozidlo provozoval. Nebyla tak vyvrácena zákonná domněnka, že provozovatelem a vlastníkem vozidla byla osoba zapsaná v registru silničních vozidel.

15. Soud proto ve výroku I. rozsudku rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl pro neunesení důkazního břemene, když se žalobci nepodařilo prokázat, že by vlastníkem, resp. provozovatelem, vozidla [registrační značka] byl v předmětné době žalovaný a že by tak měl žalobce vůči němu nárok na zaplacení částek, kterých se podanou žalobou domáhal.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§ 157 odstavec 4 o.s.ř.).