8 C 337/2023-30 · Okresní soud v Ústí nad Labem

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

zastoupeného advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno

se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0,

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0,

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0,

o zaplacení 17 607,96 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 800 Kč od 29.1.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 9 807,96 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 569,41 Kč a s úrokem 28,95 % ročně z částky 8 200 Kč ode dne 15.12.2022 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 835,03 Kč, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 8 200 Kč od 15.12.2022 do 28.1.2023, a s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 400 Kč od 29.1.2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (, právnická osoba, ) uzavřeli 1) smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a poplatku za komfortní splácení, a to v 52 týdenních splátkách á 394 Kč (poslední splátka dne 20.4.2022).

Žalovaná ovšem řádně nehradila sjednané splátky. Žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 2 200 Kč. Ke dni , datum, zůstala neuhrazena jistina ve výši 8 200 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 407,96 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok. a dále úroková sazba 28,95 % ročně, kterou žalobce požaduje dle smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávky dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala úroku, kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky a dále úročený požadovanou sazbou z nesplacené jistiny, a zákonného úroku z prodlení z požadované částky, a to se splatností , datum, .

Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy do žalovanou vyplněné „zákaznické kartě“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených "dokumenty k ověření" (výplatní pásky, pracovní smlouva ad.). Dále uvedla, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod.

Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém „podpisem zákazník potvrzuje, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje.“, a uvedl, že má za to, že v případě porušení povinnosti v rámci posouzení úvěruschopnosti jde toliko o neplatnost relativní.2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročit jednání, a žalovaná osoba se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4.

Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na nezaměstnaná a její příjem má být ve výši , částka, z příspěvku v nezaměstnanosti. Tento příjem doložila při uzavírání smlouvy rozhodnutím o přiznání této dávky a složenkami za měsíce 3 a 4 roku 2021. U svých výdajů bez dalšího uvedla, že měsíční výdaje jsou ve výši , částka, . Soud má proto za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně ověřil toliko příjem žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve výši , částka, .

Výdaje nebyly ověřovány vůbec.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované hotově částku 10 000 Kč, přičemž ta se měla zavázat vrátit tyto finanční prostředky spolu s úrokem (kapitalizovaným za dobu trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč), částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 2 316 Kč, který odpovídá sazbě 88 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy; celkově tedy s náklady úvěru ve výši 8 917 Kč + pojištění, to vše počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení..

Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách v hotovosti po 394 Kč (tj. měsíčně cca 1 576 Kč).6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná osoba uhradila na smlouvu ze dne , datum, celkem splátky ve výši 2 200 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne 13.1.2023 bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu, a to spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení.11.

Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.12. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 8 917 Kč a další pojištění, v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 394 Kč, tj. měsíčně cca 1 576 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení.

Žalovaná osoba celkem uhradila toliko 2 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. "zákaznické karty“, přičemž ověřila její příjmy ve výši cca , částka, z příspěvku v nezaměstnanosti měsíčně. Výdaje neověřoval vůbec a vyšel ze sdělení žalované o výdajích , částka, měsíčně. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne , datum, , který odeslala dne , datum, , a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení.

Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši , částka, a sdělenými výdaji ve výši , částka, , ovšem ve skutečnosti nemohla mít za ověřený zjištěný příjem na sjednanou dobu splácení spotřebitelského, neboť šlo o příjem z příspěvku v nezaměstnanosti, neboť ten je ze zákona omezen na 5 měsíců (do 50 let věku jako u žalované – srov. § 43 odst. 1 písm.

a) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), přičemž minimálně 2 měsíce již dle doložených dokladů uplynuly před sjednáním spotřebitelského úvěru. Obdobně na straně výdajů , částka, neověřila jinak než „sdělením žalované", přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2021 předpokládá výdaje jednotlivce bez zbytných výdajů (alkohol, cigarety, rekreace) přesahující cca 10 tis.

Kč, tzn. více než jaký příjem žalovaného byl ověřen (i bez shora uvedené výhrady). Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené.

Nicméně je zcela zřejmé, že ani při „ověřeném“ příjmu , částka, nedosahoval příjem statisticky podloženým průměrným výdajům. Z takové částky ostatně nelze ani ničeho srazit v normovaném procesu srážek z příjmů byť na přednostní pohledávku, který předpokládá, že ani exekutor v procesu výkonu rozhodnutí nemůže srazit z takových příjmů. Žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k jinému ověření příjmu či výdajů v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.).

Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při ověřeném příjmu pod 10 tis. Kč nedosahoval příjem předpokládatelné výše výdajů žalované. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel z takto nízkých příjmů splácet může a bude.

Ze sděleného příjmu žalované nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalované splácet sjednaný úvěr. Soud ani nemá důvod nesouhlasit s tvrzením žalobkyně, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je ovšem bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 84 a § 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr.

Tím není dotčena ani rozhodovací praxe z žalobkyní odkazovaných rozsudků. Postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ze všech shora uvedených hledisek.14. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu.

Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků.

K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 15. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.16.

Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalované převyšující výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s předpokládanou splátkou cca 1 567 Kč měsíčně.

Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle § 118a odst. 1 resp. 3 o.s.ř., které jí bylo poskytnuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 84 a § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z.

Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni (po uhrazení 2 200 Kč z vyplacených 10 000 Kč) v rozsahu zůstatku bezdůvodného obohacení ve výši 7 800 Kč, a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne , datum, , doručené žalované osobě ve smyslu § 573 o.z.

Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná osoba byla v řízení poměrně úspěšnější, ale ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.