21 C 384/2023-24 · Okresní soud v Chomutově

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0, bytem Adresa zainteresované osoby 1/0,

o zaplacení 61 814,50 Kč s příslušenstvím, takto:I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 265 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši

14,75 % ročně z částky 25 265 Kč od 13.1.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 36 549,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 778,57 Kč od 20.4.2023 do 12.1.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 513,57 Kč od 13.1.2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25 265 Kč od 13.1.2024 do zaplacení, se zamítá.domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 61 814,50 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1.6.2020 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 107 800 Kč, a to na účet prodejce.

Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem, a to formou 48 splátek po 2 781 Kč. Žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr žalobkyni řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 22.1.2024).

Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1.6.2020 plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 800 Kč na koupi zboží. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Sjednaná úroková sazba měla činit 10,68 % ročně. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že byl svobodný, od 1.1.2013 pracoval jako kvalifikovaný dělník na dobu neurčitou u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , , adresa, , s příjmem 23 000 Kč měsíčně.

Jeho výdaje na vlastní bydlení měly činit 6 000 Kč, splátky ostatních úvěrů 5 500 Kč. Smlouva je v závěru opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Obchodním zástupcem žalobkyně – prodejcem byla , jméno FO, , IČO: , tel. číslo, , , adresa, .6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů úvěru a dalších důležitých právních aspektů.7. Ze Smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 23.4.2019 plyne, že žalobkyně se s partnerem , jméno FO, , IČO: , IČO, , , adresa, , dohodli, že pro žalobkyni bude vyvíjet činnost jako nezávislý podnikatel směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty.8.

Z Úvěrových podmínek plyne úprava práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru na koupi zboží.9. Z Výplatní pásky žalovaného za 3/2020 plyne, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . vyplatila žalovanému za měsíc březen 2020 mzdu ve výši 25 113 Kč. Z Výplatní pásky žalovaného za 4/2020 plyne, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . vyplatila žalovanému za měsíc duben 2020 mzdu ve výši 21 369 Kč.10. Z Potvrzení výpisu z účtu ze dne 5.6.2020 plyne, že tohoto dne byla z účtu žalobkyně odepsaná částka 107 800 Kč na účet č. , č.

účtu, , s VS , var. symbol, .11. Z Přehledu plateb ze dne 12.9.2023 plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 82 535 Kč a k doplacení zbývá 61 621 Kč.12. Z tabulky umoření plyne, že načerpáno bylo celkem 107 800 Kč.13. Z dopisu ze dne 30.3.2023 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke dni 16.3.2023 a vyzvala jej k úhradě částky 54 607,57 Kč. Dopis byl předán k poštovní přepravě, jak plyne z Dodejky.k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26.9.2023, jak plyne z Potvrzení České pošty.15.

Skutkový závěr: Dne 1.6.2020 žalobkyně se žalovaným podepsali písemnou smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky na koupi zboží ve výši 107 800 Kč za sjednaný úrok 10,68 % ročně a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to formou splátek. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 107 800 Kč vrátil žalobkyni celkem 82 535 Kč. Zbytek ve výši 25 265 Kč nevrátil, ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.16.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19.

Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21.

Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.23. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1.6.2020 podepsána úvěrová smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 107 800 Kč na koupi zboží a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek.24.

Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.25. V té souvislosti má soud za prokázané, že ve Smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 1.6.2020 žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě (domě), pracuje na dobu neurčitou jako dělník od roku 2013 u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, , s příjmem minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd.

V daném případě žalobkyně předložila 2 výplatní pásky žalovaného za měsíce 3, 4/2020, z nichž má soud za prokázané, že žalovaný pracoval u výše tohoto odůvodnění deklarovaného zaměstnavatele s měsíční mzdou 23 241 Kč. Již však nebylo doloženo, že pracuje u tohoto zaměstnavatele od roku 2013 a má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně rovněž nedoložila ověřování způsobu uspokojování bytové potřeby (ve vlastním bytě/domě) a výše jeho tvrzených nákladů na bydlení (6 000 Kč).

Nahlížení do různých interních či externích databází, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně své nahlížení do databází ani nedoložila. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že Smlouvu o úvěru, v níž žalovaný uváděl své poměry, s ním sepisoval zástupce žalobkyně - prodejce, a bylo tak na něm, rovněž řádně ověřit délku trvání pracovního poměru, výši jeho nákladů na bydlení a jeho další závazky. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.27.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet.

Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.28.

S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.29. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 107 800 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Tabulku umoření a Potvrzení z výpisu z účtu žalobkyně ke dni 5.6.2020, z nichž bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč.

Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 82 535 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně a Přehledu plateb ze dne 12.9.2023. Proto soud v I. výroku rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 265 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky.

Co do částky 36 549,50 Kč s příslušenstvím pak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje důvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009).

Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 26.9.2023, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 11.1.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12.1.2024.

Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13.1.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 17,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 14,75 % ročně z částky 25 265 Kč od 13.1.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).31.

Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 25 265 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), žalovaný byl úspěšný co do částky 36 549,50 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku).

Proto by měl ve věci úspěšnější žalovaný právo na náhradu poměrných nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat výkonem rozhodnutí.