47 C 259/2021-68 · Městský soud v Brně

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 100 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 100 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 2 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 237,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 359,91 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 900 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 7. 2021 (podána u soudu dne 31. 7. 2021) domáhal po žalovaném zaplatit částku 15 000 Kč na jistině, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 237,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 359,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 19,07 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 1. 2019, [číslo].

2. Žalovaný se v řízení k žalobě nevyjádřil.

3. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů a dne 10. 6. 2022 vyhlásil tento rozsudek.

4. Mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 1. 2019, č. sml. [číslo], na základě které poskytl věřitel dne 29. 1. 2019 žalovanému částku 15 000 Kč s úrokem 19,07 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 5. 2. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2020. Spolu s jistinou byl žalovaný povinen zaplatit 3 000 Kč administrativní poplatek, 3 000 Kč kapitalizovaný úrok a 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. celkem 27 000 Kč (důkaz: listina smlouvy ze dne 29. 1. 2019).

5. Žalovaný zaplatil toliko částku 2 900 Kč (tvrzení žalobce, ničím nerozporované; důkaz listinou s výpisem plateb žalovaného).

6. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo] v následujícím smyslu. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný do Karty zákazníka 29. 1. 2019 uvedl, že od 10/2018 bydlí na adrese [ulice a číslo] v [obec], jakožto spolubydlící, s tzv. jiným rodinným příslušníkem, je OSVČ od 8/2015, má příjem 24 380 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, další výdaje 8 000 Kč, tj. celkem výdaje 12 500 Kč. V Kartě zákazníka je uvedeno, že předchůdce žalobce měl k dispozici od žalovaného SIPO a že měl k dispozici tzv. Měsíční report jakožto dokument k ověření finanční situace žadatele. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Zákaznickou kartou.

7. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (plus Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 44 ze Seznamu postoupených pohledávek) žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Z této skutečnosti vyplývá žalobci aktivní legitimace.

8. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 359,91 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,07 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 25. 3. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021.

9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 237,50 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 25. 3. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“.

Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.

12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

13. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.

17. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Věřitel řádně neověřoval příjem žalobce.

19. Podle zákaznické karty byl příjem žalobce ověřen z tzv. měsíčního reportu. Žalobce předložil fotografie měsíčního reportu s tvrzením, že byly pořízeny v domácím prostředí žalovaného (viz č. l. 21 verte). Na těchto dvou fotografiích je uvedeno číslo 21 830 Kč a 26 505 Kč, ale neplyne z toho, že jde o měsíční příjem žalovaného za měsíc říjen a listopad 2019 (žalovaný na č. l. 43 verte uvedl, že nedisponuje čitelnější podobou) a jde patrně o jakési excelové tabulky žalovaného, které si žalovaný vytvořil sám.

20. Pokud žalovaný uvedl v zákaznické kartě, že je OSVČ od 8/2015, pak věřitel mohl a měl žádat daňové přiznání, výpis z účtu žalovaného apod.

21. V zákaznické kartě uvedl žalovaný, že má výdaje na bydlení 1 000 Kč; to je ale v rozporu s Inkasem předloženým žalobcem, které zní na částku 7 215 Kč ohledně nájemního bydlení na adrese [ulice a číslo], kteroužto adresu žalovaný uvedl do zákaznické karty jako adresu trvalého pobytu a současně adresu místa výběru.

22. V Zákaznické kartě žalovaný uvedl, že bydlí se spolubydlícím – nebylo ověřeno věřitelem, že žalovaný skutečně platí jen 1 000 Kč na bydlení a že neplatí více, např. spolubydlícímu. Ostatně SIPO je vedeno na jinou osobu – [jméno] [příjmení].

23. Zákaznická karta je nepřesvědčivá i v tom ohledu, že v ní je uvedeno v sekci Domácnost:„ jiný rodinný příslušník“ – avšak SIPO je vedeno na jiné příjmení ([příjmení]) než má žalovaný ([celé jméno žalovaného]); pokud by žil v 24 letech s matkou [příjmení], pak lze předpokládat, že by se jmenoval [příjmení].

24. Věřitel neověřoval ani další výdaje žalovaného.

25. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce.

26. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení, resp. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce má právo dle ust. § 2993 občanského zákoníku požadovat po žalovaném vrácení částky, kterou žalovaný skutečně/fakticky obdržel, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, že žalovaný splatil 2 900 Kč, zbývá mu povinnost zaplatit částku 12 100 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, co se týká jistiny.

29. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.

30. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu.

31. Žalobce neprokázal, že by doručil žalovanému oznámení o postoupení pohledávky nebo výzvu k plnění. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalovanému tyto dvě listiny, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Nad rámec lze uvést, že fikci doručení ujednání smluvních stran založit nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018). Žalobce byl soudem vyzván a po o následcích nesplnění výzvy (zamítnutí žaloby) v písemné výzvě z 14. 4. 2022 (ve výzvě bylo soudem zdůrazněno, že se soud nedotazuje jen na odeslání, ale na doručení).

32. Proto prodlení žalovaného se splněním dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalovanému doručena 31. 1. 2022, 1. 2. 2022 nastala splatnost, od 2. 2. 2022 je žalovaný v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013.

33. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu smluvních úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. Žalobci nelze přiznat jakékoliv plnění, které vyvozuje z (absolutně) neplatné smlouvy.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch relativně stejný jako žalobce (viz výrok I. a II.) (žalobce měl úspěch 12 524,33 Kč a žalovaný měl úspěch ve výši 12 173,67 Kč); proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť žalobce neuvedl zcela zásadní relevantní skutečnosti.

36. Zákon [číslo] Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1. V souzeném případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč. To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 200 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.