8 C 446/2023-32 · Okresní soud v Litoměřicích

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 57 515 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplatit , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 25% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , adresa, Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaná se zavázala kromě jistiny uhradit ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, částku , částka, za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatek za možnost hradit splátky přímo v místě bydliště ve výši , částka, .

Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem uhradila , částka, . Právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovanou dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy, a že právní předchůdce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila., právnická osoba, listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že na žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru.

Celková výše úvěru byla sjednána , částka, , žalovaná se zavázala uhradit jistinu, dále částku , částka, za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatek za možnost hradit splátky přímo v místě bydliště ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala hradit úvěr ve splátkách ve splátkách ve výši , částka, měsíčně. Žalované byla poskytnuta při podpisu smlouvy částka , částka, v hotovosti.4. Z listiny označené jako žádost o úvěr ze dne , datum, , je patrno, že žalovaná v žádosti uvedla, že má příjem 21 668Kč měsíčně, za bydlení má výdaje , částka, měsíčně, doprava a jídlo , částka, měsíčně, , částka, měsíčně činí srážky ze mzdy.

Dále bylo zjištěno, že žalovaná splácí měsíčně částku , částka, za dříve sjednané půjčky.5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.6. Z přehledu plateb soud ověřil výši uhrazených částek ze strany žalované.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky sdělil předchůdce žalobkyně postoupení pohledávky žalované.8.

Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.

z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11.

§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12.

Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15.

Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud.

Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.).

Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála.

Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.

Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz připosouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem , adresa, Kč, což však žalobkyně, ač byla řádně poučena nedoložila.

Vycházela pak z předpokladu, že žalovaná hradí , částka, za bydlení a , částka, za jídlo a dopravu. Z žádosti bylo pak soudem zjištěno, že žalovaná splácí na jiných půjčkách částku , částka, měsíčně, má jednu vyživovací povinnost a hradí výživné ve výši , částka, . Soud k tomu uvádí, že žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, jimž by prokazovala příjmy či výdaje žalované v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované. Navíc má soud za to, že pokud již žalovaná splácela půjčku téměř , částka, měsíčně, další úvěr vzhledem k jejímu příjmu jí neměl být poskytován, neboť dle názoru soudu nebyla žalovaná schopna řádně hradit své závazky i vzhledem tvrzeným příjmům a to i s ohledem na její vyživovací povinnost.20.

Žalobkyně i přes poučení soudu nedoložila žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalované. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti.21. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 10 065Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí předal předchůdce žalobkyně, uhradila , adresa, Kč. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 10 065Kč a kapitalizovaný zákonný úrok.22. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.

Žalobkyně byla ve věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.24. , adresa, ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.