13 C 71/2025-30 · Okresní soud v Novém Jičíně

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 25 494,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel se žalovanou Smlouvu o kontokorentu, na základě kterého poskytl žalované úvěr ve formě povoleného přečerpání jejího účtu, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu, to je , částka, . Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, které nehradila ani po upomínkách, byly ke dni , datum, prohlášeny veškeré neuhrazené pohledávky za splatné.

Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná naposledy před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, avšak marně.Žalovaná se k věci nevyjádřila.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce jako věřitel na straně jedné uzavřel s žalovanou jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne , datum, smlouvu o kontokorentu k jejímu osobnímu účtu. Na základě toho poskytl žalobce žalované úvěr ve formě úvěrového limitu v částce , částka, . Žalovaná kontokorent využívala, avšak dluh řádně nesplácela a nereagovala ani na písemné upomínky.

Žalobce proto přistoupil v souladu s uzavřenou smlouvu k zesplatnění celého dluhu. Na jistině tak žalovaná dluží žalobci , částka, a na poplatcích za upomínání a výzvy celkem , částka, .Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Při posuzování úvěruschopnosti žalované byla posuzována její příjmová a výdajová stránka z obratů na jejím účtu vedeného u žalobce a bylo též nahlíženo do interních i externích registrů.

Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, nevrátila, uložil ji tuto povinnost soud rozsudkem.Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku.

Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě podle § 2395 občanského zákoníku.Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky.

V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Sjednaný smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.V souladu s uzavřenou smlouvou vznikl žalobci nárok na zaplacení poplatků za každou ze tří upomínek , částka, a za výzvu k ke splnění smluvních podmínek , částka, , to je celkem , částka, .

Požadované poplatky za upomínání a výzvy shledal soud jako přiměřené, a proto i v této části žalobě vyhověl.Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .

Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm.

a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm.

h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm.

d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm.

a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.