Court orders loan repayment of 3,000 CZK plus interest and legal fees for default on a digital loan contract.
Legislator summary
AI generatedThe district court in Liberec ruled that the defendant must repay the plaintiff 3,000 CZK along with interest and legal costs. The plaintiff successfully claimed the loan amount based on a digital loan agreement and a subsequent assignment of the debt, while the defendant failed to provide any defense or proof of repayment. The court applied the Civil Code provisions regarding digital contracts and default interest, granting the plaintiff's request without a hearing.
Legislator headnote
AI generated§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.; § 1824 o. z.; § 1895 odst. 1 o. z.; § 1970 o. z.; § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: A lender who provides a loan via electronic means and assigns the claim is entitled to full repayment of the principal and statutory default interest if the borrower fails to repay within the agreed term.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 399,36 Kč od 2. 9. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ předchozí věřitel“) na něj smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Předchozí věřitel prostřednictvím elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne 29.7.2014 smlouvu o zápůjčce a poskytl žalovanému v hotovosti/převodem na bankovní účet částku 3 000 Kč. Součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky předchozího věřitele, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný měl zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do 1.9.2014, což ale neučinil. Žalobce požaduje zaplacení toliko dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Žalobce zaslal dne 16.4.2020 žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce a zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek, který představuje pevnou částku (§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.). Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý poplatek. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.).
Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.