15 C 67/2021-22 · Okresní soud v Mladé Boleslavi

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru dne [datum], [číslo] na jejímž základě Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], který představoval úrok ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], celkem 14 měsíčními splátkami po [částka], a to do [datum].

Přílohou [číslo] smlouvy byl předpis splátek. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši [částka], dále neuhradila ničeho. Žalovaná se tak dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle smlouvy o úvěru ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Dále se neuhrazená jistina ve výši [částka] úročí dle smlouvy o úvěru úrokem ve výši 15 % ročně, a to ode dne [datum] až do zaplacení.

Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinnosti ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě jejího dluhu, naposledy prostřednictvím svého zástupce, avšak žalovaná na uvedené výzvy nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení dlužné částky ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], úroku ve výši [částka], dlužných úhrad za služby v celkové výši [částka], z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], z úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a z úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny a z dlužného úroku v celkové výši [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovanou jako zákazníkem. Přílohou [číslo] smlouvy byl předpis splátek. Na základě smlouvy původní věřitel poskytuje Zákazníkovi úvěr v částce [částka] a Zákazník se zavazuje zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce [částka], který představuje úrok ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí [částka]. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou věřitele, popř. jiné osobě zmocněné věřitelem v 14 měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou uvedenou částku úvěru.

4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované pouze na základě jejího prohlášení, kde žalovaná uvedla měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši [částka], výdaje ve výši [částka].

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem byla dne [datum] s účinností od [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, podle které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z dopisu o oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované oznámeno. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že výše pohledávky za žalovanou činila [částka].

6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby. Z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši [částka].

7. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.

8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce [částka]. Žalovaná měla tuto částku a náklady úvěru v celkové výši [částka] právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná ve splátkách uhradila pouze částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátila, právní předchůdkyně žalobkyně mohla po žalované požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně poté žalovanou prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaná však již ničeho nezaplatila.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

21. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou (a to i přes skutečnost, že žalobkyně zčásti zkoumala úvěruschopnost žalované), neboť je zjevné, že žalovaná má sice pravidelný příjem ze zaměstnání, nicméně žalobkyně nikterak neprověřila její výdaje, a zejména pak nemohla učinit porovnání příjmů a výdajů v intencích životního a existenčního minima. Z žalobkyní předložené dokumentace k posouzení úvěruschopnosti není vůbec zřejmé, jaké náklady měla v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaná, natož zda byla schopna zapůjčené prostředky vrátit byť v měsíčních splátkách, případně zda měla například prostředky k tvorbě úspor nebo úhradě mimořádných vydání. Poskytovatel úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zapůjčené prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, zápůjčku poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce [částka], které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky [částka] (zapůjčených [částka] po odečtení žalovanou vrácených [částka]), žalobkyni vrátit. Co do částky [částka] bylo žalobě vyhověno s odkazem na § 2991 o. z. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

25. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož v případě, že má účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nicméně žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

26. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.