8 C 312/2021-24 · Okresní soud v Benešově

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka], pohledávky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě [anonymizováno] účet, která byla podepsána aktivací [anonymizováno] účtu, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím verifikační textové zprávy a kopie občanského průkazu žalovaného, a její nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný možnost provádět platby do výše schváleného kreditního rámce, a to prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu, který umožňuje odložit platby až o 45 dní. Žalovaný měl dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaný využil služeb v celkové ceně [částka], které žalobce žalovanému řádně vyúčtoval. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou provedených transakcí v prodlení, vznikl žalobci v souladu s obchodními podmínkami nárok na poplatek z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši [částka].

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit, který se odvíjel od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podle nichž mohlo dojít za poplatek k odložení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování za jeden měsíc, kdyby zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování. Při prodlení zákazníka měl žalobce nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet, ze všeobecných obchodních podmínek, z kopie občanského průkazu). Žalobce vyúčtoval žalovanému za provedené platby v období měsíců únor až červen roku 2020 celkem částku [částka], dále poplatek za odložení v celkové výši [částka] a smluvní pokuty a poplatky z prodlení. Žalovaný uhradil v měsíci únoru částku [částka] a v měsíci březnu částku [částka], žádné další platby provedeny nebyly (z měsíčních vyúčtování za měsíce únor až červen roku 2020). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání).

4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce žádné důkazy nedoložil.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobce neprokázal a zároveň v žalobě ani netvrdil, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobce dospěl.

Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě.

To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet.

Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne [datum], věc C [číslo]).

14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce neuvedl žádná skutková tvrzení a nedoložil žádné důkazy, a to ani po poučení soudem dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

15. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud neuhradil částku [částka], a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobci uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a poplatků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť mají oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobci, a to v rozsahu, v němž měl ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka [částka] sestávající ze soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b vyhl.

č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon učiněný do podání návrhu na zahájení řízení včetně činí částku [částka], učiněny byly 3 úkony (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a za jeden úkon učiněný po podání návrhu na zahájení řízení činí částku [částka], učiněn byl 1 úkon (účast u jednání). K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedené 3 úkony do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši [částka] za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem [částka] a za 1 úkon učiněný po podání návrhu na zahájení řízení ve výši [částka] Náklady dále představuje cestovné ve výši [částka], vypočtené za cestu z [obec] do [obec] na soudní jednání a zpět, 100 km, vozidlem značky Fiat Panda, [registrační značka]. [příjmení] [částka] je přitom tvořena základní náhradou dle § 1 písm.

b) vyhlášky č. 511/2021 Sb., tj. [částka] x 100 km, tzn. [částka] a náhradou na spotřebovanou pohonnou hmotu dle § 4 písm.

a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., spotřeba paliva dle technického průkazu činí 5,7 l [číslo] km, tj. [částka] x 0,057 l x 100 km, tzn. [částka]. Dále žalobci náleží náhrada nákladů za čas advokáta strávený cestou z [obec] do [obec] na soudní jednání a zpět v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, [částka] za každou i jen započatou půlhodinu, tzn. za 4 půlhodiny náleží náhrada ve výši [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 882,30 Kč. Žalobci přitom náleží 42,80 % z částky [částka], protože byl úspěšný ohledně částky [částka] (71,40 %) a neúspěšný ohledně částky [částka] (28,60 %).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).