2 C 213/2023-65 · Okresní soud Plzeň-jih

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sakařovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 86 202 Kč s přísl.

<b>I. Žaloba se zamítá.</b>

<b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 62 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 200 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, částky 24 002 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 48 297,88 Kč od 22. 12. 2020 do 13. 1. 2021 ve výši 2 811,29 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 48 297,88 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 26. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému dne 27. 8. 2019 poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.

Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 151,58 % p.a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 670 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů a úvěrová historie žalovaného byla ověřena též v databázích SOLUS a NRKI.

Ze zjištěných informací žalobkyně dovodila, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný po uzavření smlouvy v souladu se smlouvou požádal o bezúplatný doklad splátek a jeho žádosti bylo vyhověno. Po dobu trvání odkladu v období od 15. 4. 2020 do 14. 5. 2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se s úhradou splátek v prodlení, když do data zesplatnění úvěru uhradil postupně celkem pouze částku 51 530 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni vedle práva na zaplacení celé dlužné částky dále právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč.

V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 20. 12. 2020 v souladu s bodem 6.3 smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 59 658,24 Kč byl žalovaný povinen uhradit ke dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že je žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny oprávněna po žalovaném požadovat úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 22. 12. 2020 do zaplacení.

K datu vyhotovení žaloby tato smluvní pokuta činí 24 002 Kč. Žalovaný však dlužnou částku ani po zesplatnění úvěru neuhradil a dluží žalobkyni a) částku ve výši 59 658,24 Kč odpovídající dlužné jistině (48 297,88 Kč) a přirostlým úrokům ke dni zesplatnění úvěru (11 360,36 Kč), b) smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalovaného ve výši 400 Kč (2x 200 Kč), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 59 658,24 Kč za období od 22. 12. 2020 do 17. 7. 2023 (v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 smluvní pokuta účtována nebyla) v celkové výši 24 002 Kč a úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 48 297,88 Kč za dobu od zesplatnění úvěru do 90. dne prodlení žalovaného, tj. do 13. 1. 2021.

Za období od 14. 1. 2021 pak požaduje z dlužné jistiny již pouze úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s ů 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalovaný žalobkyni dluží částku 1 144 Kč na úhradách za pojištění schopnosti splácet úvěr (2 x 572 Kč).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobkyni a žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 8. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Dle výpisu záznamů v registru SOLUS s časem importu 26. 8. 2019 08.24 nebyla v případě žalovaného nalezena částka po splatnosti. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] vyplynulo, že měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem v celkové výši 20 500 Kč a výdaje ve výši 4 410 Kč, přičemž po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč jeho volné zdroje činily 15 090 Kč. V Předsmluvním formuláři vztahujícím se ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo mj. uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru bude činit 50 000 Kč, a bude třeba jej splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 670 Kč, když celková částka k úhradě bude činit 196 704 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 8. 2029 vyplynulo, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 670 Kč Celkem se žalovaný zavázala žalobkyni uhradit částku 196 704 Kč, když zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 151,58 % p.a., výše předpokládané RPSN činila 151,58 %. Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru s tím, že žalobkyně je oprávněna požadovat na úrocích přirostlých po zesplatnění úvěru částku maximálně ve výši 120 % celkové částky, kterou se žalovaný zavázal uhradit za poskytnutí úvěru.

Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů vzniká dle bodu 6.1 smlouvy žalobkyni právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž se žalovaný dostane do prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení žalovaného se splátkou o délce 15 dnů je žalobkyně dle bodu 6.2 smlouvy požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalovaného ohledně dané splátky, a to ve výši 200 Kč.

Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů si strany v bodu 6.3 písm.

b) smlouvy ujednaly, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru s tím, že podle bodu 6.4 smlouvy se celá nesplacená jistina a dosud přirostlé nesplacené úroky stávají součástí nové jistiny splatné v den zesplatnění úvěru. Pokud nebude dlužná částka v den splatnosti uhrazena, vzniká dále žalobkyni dle bodu 6.7 smlouvy právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Před zesplatněním úvěru byla žalobkyně povinna žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky se stanovením alespoň třicetidenní lhůty k úhradě.

Podle bodu 6.5 smlouvy v případě neuhrazení dlužné částky v den zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni právo požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 8. 2019 žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] tímto oznámením došlo k uzavření smlouvy, přičemž žalovanému byl spolu s oznámení zaslán i splátkový kalendář.

Dle dokladu o vyplacení úvěru byla dne 27. 8. 2019 na účet [číslo] [bankovní účet], který odpovídá číslu účtu pro vyplacení úvěru uvedenému žalovaným ve smlouvě o úvěru, vyplacena částka 50 000 Kč.

6. Současně si strany ve smlouvě ujednaly pojištění schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy úhrada za pojištění činila 13,95 % ze splátky. Dle přílohy [číslo] ke smlouvě o úvěru si žalovaný dne 26. 8. 2019 se žalobkyní sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž úhrada, kterou se žalovaný za pojištění zavázal hradit, činila dle bodu 2.1 částku 572 Kč.

7. Z upraveného splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného byl proveden odklad původní splátky [číslo] po dobu od 16. 3. 2020 do 15. 4. 2020 tak neběž sjednaný úrok za poskytnutí úvěru.

8. Dle karty klienta žalovaný na smlouvu o úvěru [číslo] uhradil celkem částku 51 530 Kč, přičemž ve dnech 15. 9. 2020, 16. 11. 2020 a 23. 11. 2020 mu byly zaslány upomínky k úhradě dvou dlužných splátek a ve dnech 23. 10. 2017 a 22. 11. 2017 jí byly zaslány další upomínky k úhradě dlužných splátek č. 11, č. 12, č. 13 a č. 14. Dl e výzvy k zaplacení z 15. 9. 2020 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou splátek č. 11 a č. 12 splatných dne 15. 8. 2020 a dne 15. 9. 2020. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 11. 2020 bylo zjištěno, že byl žalovaný upozorněn, že se nachází v prodlení se splátkami č. 13 a č. 14 splatnými dne 15. 10. 2020 a dne 15. 11. 2020 a zároveň mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátkou a dále náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou dlužnou splátku. Současně byl žalovaný upozorněn na možné zesplatnění celého úvěru, pokud se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů. Výzvou ze dne 16. 12. 2020 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou splátek č. 13, č. 14, č. 15 a opětovně vyzván k úhradě vyčíslených smluvních pokut o celkové výši 998 Kč a účelně vynaložených nákladů o celkové výši 400 Kč. Z Oznámení ze dne 20. 12. 2020 soud zjistil, že byl žalovaný informován o tom, že došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaný ocitla v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky v celkové výši 62 200 Kč skládající se z dlužné jistiny výši 48 297,88 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 360,36 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a úhrad za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 144 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023, odeslanou dle podacího archu téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání této výzvy.

9. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky„ Statistika úrokových sazeb – nové obchody- úvěry, Spotřebitelské, nad 1 rok do 5 let“, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let včetně činila v srpnu 2019, tj. v době uzavření smlouvy o úvěru průměrně 8,59 % ročně.

10. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, nebo dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“

11. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a žalobkyní dne 26. 8. 2019 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Strany si ve smlouvě ujednaly úrokovou sazbu ve výši 151,58 % p.a., přestože obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v rozhodném období činila pouze 8,59 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 25,77 % ročně.

Pokud však v daném případě činí úrok jakožto odměna za poskytnutí úvěru 151,58 % p.a., je patrné, že úrok, který měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než sedmnáctinásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Nelze zároveň odhlédnout od skutečnosti, že vedle enormně vysokého smluvního úroku byly ve smlouvě ujednány další smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou každé jednotlivé splátky. Jistě by bylo možné ospravedlnit vyšší úrokovou sazbu, než byla průměrná sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, tím, že se jednalo pro žalobkyni o rizikovější úvěr, a tudíž ujednaný vyšší úrok měl jednak motivovat žalovaného k řádnému splácení úvěru a zároveň pokrývat případné náklady žalobkyně při nesplácení úvěru.

Pokud je však zároveň ujednáno právo žalobkyně požadovat paušální náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s upomínáním žalovaného při prodlení s úhradou splátek a dále je ujednána smluvní pokuta ve fixní výši a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy obě jsou důsledkem určitého prodlení žalovaného se splácením úvěru, jeví se soudu v tomto kontextu ujednaný úrok již skutečně nepřiměřený, když takovéto množství sankcí pro případ prodlení žalovaného a takto vysoký úrok dle názoru soudu nedůvodně vede k výrazné nerovnováze v postavení smluvních stran v neprospěch žalovaného coby spotřebitele.

Tomuto ostatně odpovídá i skutečnost, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně byla stanovena na samé horní hranice připouštěné ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku pohlížet jako na ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy o úvěru, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku představujícího zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný na splacení úvěru uhradil celkem částku 51 530 Kč, je zřejmé, že již žalobkyni uhradil částku převyšující částku, která mu na základě shora specifikované smlouvy o úvěru byla poskytnuta. Tím tedy byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k této neplatné smlouvě o úvěru zcela vypořádán. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu, jelikož ji neshledal důvodnou. Jelikož soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru jako celek, nebylo možné žalobě vyhovět ani ohledně smluvních pokut, náhrady účelně vynaložených nákladů, smluvně ujednaných úroků a úroků z prodlení. Zároveň nebylo možné vyhovět žalobě ani v částce 1 144 Kč představující dlužnou úhradu za pojištění schopnosti splácet, když toto pojištění schopnosti splácet bylo ujednáno v návaznosti na uzavření úvěrové smlouvy, kterou soud shledal neplatnou. Nárok na zaplacení této úhrady proto soud shledal nárokem závislým na samotné smlouvě o úvěru, a proto ani ujednání o pojištění schopnosti splácet neshledal platným a nemohl žalobě ani v rozsahu částky 1 144 Kč vyhovět.

13. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.