70 C 43/2021-21 · Okresní soud v Ústí nad Labem

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

nyní ve výkonu trestu odnětí svobody

o zaplacení 7 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 1 518 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 590 Kč s příslušenstvím, kterou jí dluží na jízdném a přirážce jízdného za jízdy vozidlem MHD bez platného jízdního dokladu dne níže uvedeného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] v 12:49 hodin, dne [datum] v 07:29 hodin, dne [datum] v 10:14 hodin, dne [datum] v 12:24 hodin a dne [datum] v 14:41 hodin cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (linkou [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno]) a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 18 Kč a přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného dokladu. Jízdné bylo splatné v den jízdy bez platného jízdního dokladu, přirážka jízdného nejpozději do patnácti dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ NOZ“). Žalobkyně sice neuvedla, zda žalovaný cestoval drážním nebo silničním vozidlem, nicméně právní následky jsou v obou případech shodné, protože cestující je v takových případech povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (srov. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, resp. ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ode dne, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu, a jeho výše je v souladu s ustanovením § 1970 NOZ ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to celkem v částce 600 Kč, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku (400 Kč) a náhradě hotových výdajů v paušální výši určené zvláštním právním předpisem dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (ve znění od [datum]); tímto předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. Soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 této vyhlášky (100 Kč à 1 úkon, tedy celkem 200 Kč za 2 úkony – sepis žaloby a předžalobní výzvy).

6. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.