42 C 43/2021-27 · Městský soud v Brně

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 4.428 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.428 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.428 Kč od 5.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.12.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.428 Kč s příslušenstvím z titulu provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], s [příjmení]: [anonymizováno]. Jak plyne z evidencí smluvních pojišťoven, pro toto vozidlo nebylo v období od 3.12.2019 do 19.1.2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo po dobu 48 dní pojištěno, ačkoli je stále vedeno jako provozované, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení stanovené zákonné povinnosti a žalobci vznikl právní nárok na příspěvek za nepojištěný provoz vozidla. Za uvedených 48 dnů vyplývá výše příspěvku 48 x 86 Kč denní sazby, tj. celkem 4.128 Kč. Splatnost příspěvku do garančního fondu nastala v souladu se zákonem dne 4.8.2020. Prvotní mimosoudní náklady uplatnění příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku 300 Kč. Dopisem ze dne 21.5.2020 byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobce z důvodu provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení v uvedené době. Prostřednictvím dopisu ze dne 26.8.2020 a 9.10.2020 byly žalovanému ze strany žalobce zaslány upomínky k úhradě dlužného příspěvku. Dopisem ze dne 6.11.2020, předaným k přepravě téhož dne, byla žalovanému doručována předžalobní výzva. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil.

5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1.1.2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po tomto datu.

6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“).

7. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování vozidla bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše v daném případě dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb., odpovídá částce celkem 4.128 Kč, a to dále spolu s mimosoudními náklady ve výši 300 Kč dle této vyhlášky. Bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti příspěvku k datu 4.8.2020. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.428 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).

9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).