47 C 146/2020-24 · Obvodní soud pro Prahu 2

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 2 000 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 9. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 8. 2020 domáhá u zdejšího soudu na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 1. 9. 2014 (dále jen„ smlouva“) mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], [číslo] [název] [název], [názuev] [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen„ společnost“). Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti (dále jen„ VOP“). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků na dálku s tím, že zápůjčka ve výši [částka] byla žalovanému poskytnuta odesláním finančních prostředků na jím uvedené číslo bankovního účtu v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal ji vrátit nejpozději do 16. 9. 2014. Žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením zápůjčky, společnost tedy evidovala za žalovaným dluh na jistotě ve výši 2 000 Kč. Tento dluh společnost postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaný byl upomínkou ze dne 19. 5. 2020 vyzván k úhradě dluhu, avšak dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud ve věci zjistil z důkazů a tvrzení žalobkyně, neboť žalovaný byl v řízení nečinný, následující skutečnosti. Z čl. 3 .3.14 VOP vyplývá, že se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany [právnická osoba] ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o zápůjčce a příkazu k úhradě ze dne 1. 9. 2014 se [právnická osoba] jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, splatnou dne 16. 9. 2014. Součástí smlouvy je také potvrzení o předání peněžité částky. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému částku 2 000 Kč splatnou ke dni 16. 9. 2014. Soud dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován v dopise ze dne 18. 1. 2018, dopis byl žalovanému dle doloženého podacího archu odeslán dne 22. 1. 2018. Upomínkou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upomínka byla žalovanému dle doloženého podacího archu odeslána dne 14. 5. 2020.

5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve světle uvedených ustanovení jako povinnost žalovaného vrátit žalobkyni zapůjčené finanční prostředky. Žalobkyně v řízení dostatečně prokázala, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně rovněž doložila, že předmětná pohledávka za žalovaným na ni byla platně postoupena. Soud tedy s ohledem na uvedené uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 17. 9. 2014.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalovanému zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši 600 Kč, paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a 21% náhrada DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může žalobkyně podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.