115 C 398/2021-59 · Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 10 000 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 10. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

<b>II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 25. 7. 2018 do 9. 3. 2020 a úrok ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 28. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b>

<b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 387,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2020 a doplněnou dne 27. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 25. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 28. 7. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 17. 7. 2017 s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut převodem na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž byl spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem splatný ke dni 24. 7. 2018. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, vznikla mu tak povinnost k úhradě poskytnutého úvěru, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, když vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná pohledávka byla na ni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2019, kterou připojila k žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem ve svém podání ze dne 20. 1. 2022. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 2. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 25. 7. 2017 byla vyhotovena smlouva o úvěru číslo S0001761027556348 (dále jen„ Smlouva“), dle obsahu Smlouvy měl žalovaný jako klient získat od věřitele – společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 10 000 Kč splatný do 24. 7. 2018, úrok byl sjednán ve výši 12 % ročně, poplatek za sjednání úvěru byl dohodnut ve výši 6 338,15 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr včetně poplatku společnosti [právnická osoba] v měsíčních splátkách ve výši 1 416 Kč. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. Žalovaný smlouvu podepsal za pomoci SMS kódu„ [anonymizováno]“. Dle smluvních podmínek došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba] a podpisem dlužníka (žalovaného) je SMS kód zaslaný dlužníkovi věřitelem. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 1. 2022 je žalovaný majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle potvrzení o platbě žalobkyně zaslala dne 26. 7. 2017 částku 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného dle Smlouvy, transakce byla označena rodným číslem žalovaného a číslem Smlouvy. Dne 12. 12. 2019 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem smlouva o postoupení pohledávek, seznam všech smlouvou postoupených pohledávek byl uveden v Příloze [číslo] k této smlouvě. Na 1 stránce Přílohy [číslo] (tj. seznamu postoupených pohledávek) figuruje pohledávka za žalovaným označená číslem Smlouvy. Postoupení žalované pohledávky byla žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 3. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky dopisem ze dne 3. 3. 2020 a upozornila ho na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Dne 3. 3. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti.

Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení).

Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující.

Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Jak již bylo uvedeno výše dle názoru soudu nelze vycházet pouze z tvrzení spotřebitele ohledně jeho majetkové situace v době uzavření smlouvy, veškeré tyto informace je nutno ověřit a dále spotřebitele lustrovat v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, když vycházela z toho, že žalovaný prohlásil, že ním poskytnuté informace o jeho majetkové situace jsou pravdivé.

Takové zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze dle názoru soudu považovat za zkoumání s vynaložením odborné péče. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 10 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho, je tedy z neplatné smlouvy podle § 2991 o. z. povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně (zde je soud vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř.) podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 za dobu od 10. 3. 2020 do zaplacení.

Nárok na zaplacení úroku z prodlení vznikl žalobkyni ode dne 10. 3. 2020, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 3. 3. 2020, který mu byl doručen dne 6. 3. 2020 (§ 573 o. z.), a ve kterém byla stanovená 3denní lhůta k plnění. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku ani části žalobou nárokovaného úroku z prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 387,14 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a režijních paušálů, celkem ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně doložil soudu. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 advokátního tarifu (tedy 3 x 200 Kč), režijní paušál za jeden úkon právní služby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tedy 3 x 100 Kč). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.