18 C 351/2020-67 · Okresní soud v Olomouci

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 57 843,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 843,22 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky 52 736,88 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 641,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 57 843, 22,94 Kč s odůvodněním, že dne 1. 6. 2015 došlo k přeměně [právnická osoba] na [právnická osoba]. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 6. 2008 a Všeobecných úvěrových podmínek [právnická osoba] revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce.

Ke dni 24. 10. 2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 329 555,17 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení: Čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč.

Čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 10 splátkami ve výši 1 8990 Kč. Žalobkyně byla v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 10. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu splácení byl žalovaný žalobkyní informován dle VOP o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru a to tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 10. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014.

Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 558 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020.

Dne 20. 7. 2020, před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 30. 9. 2020, a dluh žalovaného ve výši 57 843,22 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek:

Jistina 51 428,88 Kč, úroky 5 106,34 Kč, pojistné 1500 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces / odeslání upomínky 600 Kč, smluvní pokuta za prodlení 558 Kč. Celková dlužná částka úvěru činí 57 843,22 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. Znovu vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 6. 2008 a z všeobecných úvěrových podmínek, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 100 000 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 10 splátkami ve výši 1 8990 Kč. Žalobkyně byla v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 10. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu splácení byl žalovaný žalobkyní informován dle VOP o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru a to tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 10. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů.;

- z přehledu plateb, jak žalovaný hradil jednotlivé splátky s tím, že dlužná částka k 18. 8. 2020 činí 57 843,22 Kč;

- z odstoupení od úvěrové smlouvy, že žalobkyně dopisem ze dne 26. 8. 2020 sdělila žalovanému, že odstupuje od úvěrové smlouvy [číslo] vyzývá ho k úhradě částky 57 844 Kč;

- z poslední možnosti mimosoudního vyrovnání, že žalovaný byl dopisem ze dne 20. 7. 2020 vyzván k úhradě částky 13 158 Kč;

- z výzvy k zaplacení, že žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2020 vyzývá žalovaného k úhradě částky 57 843,22 Kč.

4. Po provedeném dokazování učinil soud ze skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 6. 2008 a Všeobecných úvěrových podmínek [právnická osoba] revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 24. 10. 2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 329 555,17 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení:

Čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 10 splátkami ve výši 1 8990 Kč. Žalobkyně byla v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 10. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány.

V průběhu splácení byl žalovaný žalobkyní informován dle VOP o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru a to tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 10. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů.

V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 558 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020. Dne 20. 7. 2020, před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila.

Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 30. 9. 2020, a dluh žalovaného ve výši 57 843,22 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: Jistina 51 428,88 Kč, úroky 5 106,34 Kč, pojistné 1500 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces / odeslání upomínky 600 Kč, smluvní pokuta za prodlení 558 Kč. Celková dlužná částka úvěru činí 57 843,22 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. Znovu vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020.

Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů [země], řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i [země] jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě úvěrové smlouvy uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti.

7. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se třetí částí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

8. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Právní hodnocení věci: Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 261 odst. 3 písm.

d) obchodního zákoníku soud dovozuje obchodněprávní charakter smluvního vztahu účastníků, když se dle právní teorie jedná o tzv.„ absolutní obchod“. Soud dovozuje, že jednáním žalobkyně a dlužníka došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, na základě které žalobkyně splnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků původnímu dlužníku a tomu tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok.

Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru výši žalobního nároku a dospěl po propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného (pohledávky žalobkyně) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s původním dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že žalovaná dluh řádně nehradila.

Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly původnímu dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 6. 2010, č.j. 75 Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl.

7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně v tomto směru svá tvrzení ohledně poskytnutí úvěru v jí tvrzené výši prokázala, ostatně žalovaný v tomto směru skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval. Bylo proto dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně splnil nebo tento zanikl jinak. Žalovaný takto nepostupoval. Proto soud uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 641,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 637 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 843,22 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.