Legislator Case Law & Legislation
21 C 150/2021-31 ECLI:CZ:OSZN:2021:21.C.150.2021.1 AI generated

21 C 150/2021-31 · Okresní soud ve Znojmě

Case Number 21 C 150/2021-31
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1 484 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,53 Kč.

Legislator headnote

AI generated

21 C 150/2021-31 · Okresní soud ve Znojmě: Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 1 484 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1 484 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,53 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].

Žalobou doručenou dne 15. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 1 484 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 180,53 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná se přihlásila dne 1. 2. 2005. Neplatila však televizní poplatek, vznikl jí dluh ve výši 1 484 Kč za měsíce srpen 2019 až červen 2020 po 134 Kč či 135 Kč měsíčně.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované na základě výsledků provedeného dokazování.

Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná televizní přijímač přihlásila tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v únoru 2005.

Dopisem ze dne 15. 9. 2020 byla žalovaná informována o dluhu.

Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v daném řízení zcela důvodná. V souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku a úroky z prodlení v kapitalizované výši.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, za které považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč za každý úkon, celkem 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení, které však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu posoudil jako náklady, které nejsou účelně vynaložené, viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019. Judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Tyto závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na jiné subjekty, mimo jiné i na [právnická osoba ] (viz v prvé řadě nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). V projednávaném případě má soud za to, že nejde o výjimečnou situaci, nejsou zde žádné specifické okolnosti případu, proto náklady za zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.