Legislator Case Law & Legislation
16 C 95/2023-57 ECLI:CZ:OSSU:2023:16.C.95.2023.1 AI generated

Court partially dismissed loan contract claim, ordering unjust enrichment recovery for unpaid loan balance.

Case Number 16 C 95/2023-57
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court partially dismissed the plaintiff's claim for loan repayment while ordering the defendant to pay the remaining balance as unjust enrichment. The defendant failed to make regular loan installments, and the plaintiff successfully argued that the bank had not properly assessed the defendant's creditworthiness before issuing the loan. Consequently, the court ruled that the defendant must return the unpaid portion of the loan plus interest, while dismissing the specific claim for the amount already repaid.

Legislator headnote

AI generated

§ 2991 odst. 2 o. z.; § 2993 o. z.; § 87 odst. 1 ZSÚ: If a lender fails to properly assess a consumer's creditworthiness, the consumer is obligated to return the provided principal amount as unjust enrichment.

Keywords

AI generated
unjust enrichment loan contract creditworthiness assessment consumer protection repayment obligation interest on delay court costs

Cited Legislation

AI generated
§ 2991 odst. 2 o. z.
Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť banka žalované plnila bez právního důvodu.
§ 2993 o. z.
Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
§ 87 odst. 1 ZSÚ
1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ.
§ 1970 o. z.
Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
§ 142 odst. 2 o. s. ř.
§ 160 odst. 1 o. s. ř.
§ 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb.
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 228.126,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 177.621,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 177.621,78 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12.651,76 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50.505,02 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.168,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,9 % ročně z částky 228.126,80 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50.505,02 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28.921,86 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2.281 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 228.126,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 250.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných [anonymizováno] měsíčních splátkách ve výši 3.506,15 Kč, žalovaná se zavázala také hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 313 Kč měsíčně.

První splátka byla splatná dne [datum]. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou ve výši 9,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník poplatků a Všeobecné produktové podmínky banky. Před uzavřením smlouvy banka hodnotila úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč. [příjmení] porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Dále bylo z interních zdrojů a lustrací v externích databázích zjištěno, že žalovaná nemá žádné další závazky. [příjmení] svůj závazek splnila a dne [datum] částku ve výši 250.000 Kč žalované poskytla, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná ovšem nesplnila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, když poslední řádnou splátku uhradila dne [datum] splátku ze dne [datum] uhradila pouze částečně a od [datum] byla v prodlení.

Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s produktovými podmínkami banky, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem za okamžitě splatný v celé výši ke dni [datum], neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku ve výši 62.378,62 Kč Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila pouze dne [datum] částku ve výši 10.000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] na žalobkyni.

Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho a ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 243.917,19 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 228.126,80 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3.168,63 Kč a dlužných úroku z prodlení ve výši 12.651,76 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným doporučeně dne [datum], žalovaná již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že dne [datum] banka a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě, které se banka zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 250.000 Kč, který může být čerpán od [datum], a žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek, v celkovém počtu 108. Výše měsíční splátky byla stanovena na částku 3.506,15 Kč a první splátka byla splatná dne [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 9,9 % ročně, RPSN 10,49 %, celková částka k zaplacení 381.946,10 Kč. Žalovaná se zavázala také hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 313 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly také sazebník a produktové podmínky banky.

5. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti, potvrzení o výši příjmů a formuláře pro standartní informace bylo zjištěn, že banka před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalované splatit předmětný úvěr, žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce byl [částka] a tuto výši příjmů potvrdil i její zaměstnavatel, [stát. instituce]. Dále žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí 50.000 Kč. [příjmení] žalovanou lustrovala v interních i externích systémech a nezjistila žádné další závazky žalované. Výdaje žalované určila na základě historických ČSÚ a zjistila, že žalovaná je schopná předmětný úvěr splácet.

6. Ze Všeobecných produktových banky účinných od [datum], bylo zjištěno, že tyto obsahují obecná smluvní ujednání mezi bankou a jejími klienty, která jsou společná všem poskytovaným produktům a službám.

7. Z výpisů z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, žalovaná čerpala celý úvěr ve výši 250.000 Kč dne [datum]. Žalovaná zpočátku na úvěr hradila řádně a včas, poslední řádnou splátku uhradila dne [datum], splátku ze dne [datum] uhradila pouze částečně a od [anonymizováno] 2020 byla v prodlení. Žalovaná do zesplatnění celkem uhradila částku ve výši 62.378,22 Kč. Po zesplatnění uhradila dne [datum] částku ve výši 10.000 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná částka 228.126,80 Kč, dlužné kapitalizované úroky z úvěru 3.168,63 Kč a dlužné úroky z prodlení 12.651,76 Kč.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že banka dne [datum] vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] na částku 250.000 Kč za splatný ke dni [datum]. Celková dlužná částka činila 239.046,75 Kč a tato částka měla být uhrazena nejpozději do [datum].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy k této smlouvě a potvrzení této smlouvy soud zjistil, že dne [datum] banka jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, kterou postupitel postoupil žalobkyni pohledávky vzniklé mj. ze smluv o úvěru, uvedených v příloze smlouvy, mezi nimi je i pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru. K účinnosti této smlouvy došlo dne [datum]

10. Z oznámení o postoupení pohledávky s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že banka dne [datum] vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a toto oznámení bylo dne [datum] předáno k poštovní přepravě.

11. Z výzvy k úhradě dluhu s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu adresovanou žalované a tato výzva byla dne [datum] předána k poštovní přepravě.

12. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: [anonymizována tři slova] [rok] banka a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě, které se banka zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 250.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných měsíčních splátek, v celkovém počtu [anonymizováno]. Výše měsíční splátky byla stanovena na 3.506,15 Kč, žalovaná se také zavázala platit měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 313 Kč, první splátka byla splatná dne [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 9,9 % ročně, RPSN 10,49 %, celková částka k zaplacení 381, 946,10 Kč Součástí smlouvy byly také sazebník a produktové podmínky banky. Před uzavřením smlouvy banka ověřila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, když vycházela zejména z informací poskytnutých žalovanou. [příjmení] měla ověřený příjem žalované ve výši 11.314 Kč, tento příjem srovnala s historickými daty ČSÚ a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna předmětný úvěr řádně splácet. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 250.000 Kč byl žalované poskytnut bezhotovostně dne [datum]. Žalovaná zpočátku hradila na úvěr řádně a včas, poslední řádnou splátku uhradila dne [datum], od [anonymizováno] 2020 byla v prodlení a žalobkyně proto úvěr prohlásila dopisem ke dni [datum] za okamžitě splatný. Po zesplatnění žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši 10.000 Kč Celkem žalovaná uhradila částku 72.378,22 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka na jistině 228.126,80 Kč, dlužné kapitalizované úroky z úvěru 3.168,63 Kč a dlužné úroky z prodlení 12.651,76 Kč. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalovanou výzvou předanou k poštovní přepravě dne [datum], vyzval k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná již ničeho neuhradila.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb.

Komentář.

1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda banka dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné spotřebitelský úvěr. [příjmení] ovšem dle názoru soudu zkoumala schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr nedostatečně. [příjmení] měla doloženo zaměstnavatelem žalované, že její čistý měsíční příjem činní 11.314 Kč měsíčně.

Vzhledem k uvedenému příjmu a měsíční splátce v celkové výši 3.819,15 Kč měla banka se zvýšenou důsledností kontrolovat výdaje žalované. To však banka vůbec neučinila, když výdaje žalované pouze určila pouze odhadem na základě historických dat ČSÚ a tento postup banky je vzhledem k nízkému příjmu žalované a výši měsíční splátky zcela nedostatečný. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ.

Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť banka žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že banka žalované dne [datum] vyplatila bezhotovostně na její bankovní účet částku ve výši 250.000 Kč a žalovaná celkem uhradila částku ve výši 72.378,22 Kč.

Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení dlužné částky 177.621,78 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28.921,86 Kč, přičemž tato částka představuje 55,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,86 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11.407 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 228.126,80 Kč sestávající z částky 9.220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) a z částky 4.610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33.470 Kč ve výši 7.028,70 Kč.

22. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly tvrzeny ani shledány důvody pro povolení delší lhůty či plnění ve splátkách.

23. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 11.407 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 9.126 Kč, doplatit proto zbývá 2.281 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.