35 C 25/2022-25 · Obvodní soud pro Prahu 10
Legislator summary
AI generatedSoud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Legislator headnote
AI generated35 C 25/2022-25 · Obvodní soud pro Prahu 10: s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Keywords
AI generatedRelated Decisions
AI generatedFull text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 132 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 132 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
2. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
3. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, kterou tvoří neuhrazené jízdné ve výší 132 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč.
4. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se dne 24. 2. 2021 přepravoval [anonymizováno] [číslo] provozovaným [anonymizována dvě slova] ve směru na [obec]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, což potvrdil svým podpisem na Potvrzení o nedodržení [anonymizováno] ze dne 24. 2. 2021. Žalovaný jízdné ve výši 132 Kč stanovené dle platného Tarifu pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel a přirážku k jízdnému ve výši 1000 Kč podle [číslo listu] [anonymizováno] nezaplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2021. Žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dne 9. 8. 2021.
5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 37 odst. 4, 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“) a podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška”). Žalovaný cestoval vlakem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž na výzvu pověřené osoby se dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách. Ve smyslu ust. § 7 odst. 6 vyhlášky je tak žalovaný považován za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, a je proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky byla stanovena v přepravních podmínkách žalobkyně (§ 37 odst. 6 zákona o dráhách). Splatnost jízdného, včetně přirážky nastala ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 24. 2. 2021. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.