8 C 296/2021-26 · Okresní soud Praha-východ

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 17 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 8. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž mělo být žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 3 940 Kč a částku 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 250 Kč za období od 29. 3. 2020 do 7. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 250 Kč za období od 8. 4. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 17 190 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly zaslány na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Účastníci si ve smlouvě o zápůjčce dále sjednali právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalovanému v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za každý den prodlení žalovaného. Žalovaný se peněžní prostředky spolu s poplatkem zavázal vrátit do 28. 3. 2020. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho a žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 3 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za 4 upomínky v celkové výši 2 000 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na 3 940 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby část nároku týkající se poskytnuté jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 2. 2020 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 2. 2020 a výpisem z běžného účtu žalobkyně ze dne 27. 2. 2020). Žalovaný se poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč zavázal vrátit nejpozději do 28. 3. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 2. 2020, čl. 1). Žalovaný dle čl. 2 všeobecných obchodních podmínek, které tvoří součást smlouvy o zápůjčce, uvedl, že posoudil svoji schopnost splácet zápůjčku (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, podepsanými žalovaným dne 25. 2. 2020). Žalovaný do splatnosti zápůjčky na dlužnou částku neuhradil ničeho a žalobkyně mu tak zaslala celkem 4 upomínky k úhradě, za něž žalobkyně nárokuje celkem 2 000 Kč dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce (prokázáno upomínkami ze dne 4. 4. 2020, 11. 4. 2020, 18. 4. 2020, 27. 4. 2020). Žalobkyně rovněž v důsledku prodlení žalovaného nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a to rovněž dle čl. 2.3 smlouvy. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje pouze ve výši 3 940 Kč. Žalovaný ani po zaslání upomínek nadále na dluh ničeho neuhradil a zůstal žalobkyni dlužen částku 17 190 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč + poplatek ve výši 3 250 Kč + smluvní pokuta ve výši 3 940 Kč) a dále náklady za upomínky za 4 zaslané upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 * 500 Kč). Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

12. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

14. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně za řízení netvrdila, že by prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu byla usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 8 C 296/2021-21 vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a soudu tak vyvstaly důvodné pochybnosti o platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud se proto v tomto bodě ještě jednou zabýval otázkou, zda může ve věci rozhodnout bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Jak již bylo řečeno, žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení ani povinnost důkazní ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za takových okolností by žalobkyně měla být běžně poučena dle § 118a o. s. ř., přičemž toto poučení může (a musí) být žalobkyni poskytnuto pouze při jednání. Soud však přihlédl k tomu, že žaloba obsahuje eventuální tvrzení pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. V takovém případě žalobkyně požaduje, aby bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Smysl tohoto eventuálního tvrzení je podle soudu podobný, jako smysl tzv. eventuálního petitu. Eventuálním petitem se žalobce domáhá přisouzení určitého primárního plnění a pro případ, že v řízení vyjde najevo okolnost vylučující toto plnění, požaduje žalobce jiné (eventuální) plnění. Soud tak došel k závěru, že v řízení vyšla najevo v žalobním tvrzení předvídaná okolnost spočívající v neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (tento závěr bude podrobně vysvětlen v dalším bodě odůvodnění). Soud tak zkoumal, zda žalobkyně ve vztahu k nastalé eventualitě splnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní k prokázání bezdůvodného obohacení žalovaného. Jak bude uvedeno dále, soud shledal, že žalobkyně tuto svoji povinnost splnila a soud proto mohl ve věci rozhodnout bez nařízení jednání.

16. Z předložených důkazů jsou ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného relevantní pouze všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, kde se v čl. 2 toliko uvádí, že žalovaný k okamžiku uzavření smlouvy posoudil svoji majetkovou situaci a je tudíž schopen zápůjčku splácet. Přenesení posouzení úvěruschopnosti v celém rozsahu pouze na spotřebitele je však nepřípustné ve smyslu § 86 zákona o spotř. úvěru. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což dle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru způsobuje neplatnost smlouvy o zápůjčce. Jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 nebo z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tato neplatnost je absolutní a soud k ní tak přihlédne i bez návrhu dle § 588 o. z.

17. Jelikož je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřila, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. Soud tedy ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této jistiny. Zákonný úrok z prodlení však soud žalobkyni přiznal až ode dne následujícího po doručení první z výzev k úhradě, neboť splatnost dluhu nebyla kvůli neplatnosti smlouvy ujednána a došlo k ní až doručením výzvy věřitele žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z). První výzva byla odeslána dne 4. 4. 2020 a na základě domněnky dojití dle § 573 o. z. se má za to, že výzva došla žalovanému třetí den od jejího odeslání. Výzva tak byla doručena dne 7. 4. 2020 a ode dne 8. 4. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení. Od tohoto dne tak soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (v souladu s § 1970 o. z.) S ohledem na neplatnost smlouvy soud žalobu výrokem II částečně zamítl co do nároku na zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 3 940 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za období od 29. 3. 2020 do 7. 4. 2020, kdy jistina ještě nebyla splatná.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud za situace, kdy úspěch žalobkyně ve věci dosáhl 52,7 %. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v žalobě kromě zaplacení částky ve výši částky v celkové výši 17 190 Kč také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, považoval soud za základ sporu pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 190 Kč (17 190 Kč + 2 000 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, takže úspěch žalobkyně dosáhl 52,1 %, úspěch žalované odpovídá 47,9 %. Soud tedy od úspěchu žalobkyně odečetl úspěch žalované a zjistil, že žalobkyni náleží náhrada 4,2 % účelně vynaložených nákladů (52,1 - 47,9).

Pokud by byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, měla by nárok na náhradu nákladů ve výši 2 000 Kč Tyto náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 722 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Vzhledem k pouze částečnému úspěchu žalobkyně by přiznané náklady odpovídaly pouze 84 Kč (4,2 % z 2 000 Kč). S přihlédnutím k tomu, že úspěch účastníků ve věci byl téměř totožný a že případně přiznaná výše náhrady nákladů by byla zanedbatelná, rozhodl soud ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.