Legislator Case Law & Legislation
13 C 132/2021-58 ECLI:CZ:OSTP:2022:13.C.132.2021.1 AI generated

Court dismissed consumer loan claim due to lack of evidence proving loan contract and disbursement. Verdict: dismissed.

Case Number 13 C 132/2021-58
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The court dismissed the plaintiff's claim for 74,681.21 CZK based on a revolving credit agreement, as the defendant failed to appear and the evidence was insufficient. Although the plaintiff submitted a contract and assignment notice, the court found these documents did not prove the loan was actually disbursed or the specific amount owed. Consequently, the court ruled that the plaintiff failed to meet the burden of proof required to establish the existence and terms of the debt.

Legislator headnote

AI generated

§ 2390, § 2392, § 2393, § 2394, § 1968, § 1970 of the Civil Code; Evidence must substantively prove the existence of a loan contract and the actual disbursement of funds to establish a valid debt claim.

Keywords

AI generated
consumer loan dispute burden of proof revolving credit agreement insufficient evidence loan disbursement default interest assignment of claim

Cited Legislation

AI generated
§ 2390 of the Civil Code
§ 2392 of the Civil Code
§ 2393 of the Civil Code
§ 2394 of the Civil Code
§ 1968 of the Civil Code
§ 1970 of the Civil Code
§ 142 para. 1 of the Act on Court Procedure
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Dvořákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 74 681,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 74 681,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 681,21 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 74 681,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 681,21 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 18. 4. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 74 681,21 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 27. 7. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitelka poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na základě které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původní věřitelce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu - smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala ve výši 74 681,21 Kč se splatností dne 27. 7. 2020. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Celková výše nároku po zohlednění případných dílčích plateb činí 74 681,21 Kč.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

Žalobkyně předložila k důkazu standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 18. 4. 2018 bez podpisu žalované. Dle této smlouvy měl být žalované poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč, úvěr měl být čerpán tak, že na základě žádosti žalované o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách věřitelky na adrese www.ferratum.cz nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu převede věřitelka peníze na bankovní účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimální splátce, tj. 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, a to vždy do 30. každého kalendářního měsíce, počínaje dnem 18. 4. 2018. Dále žalobkyně předložila k důkazu oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2021. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalované byl dne 20. 10. 2017 otevřen účet [číslo].

Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2392 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Dle ustanovení § 2393 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest měsíců. Dle ustanovení § 2394 OZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydržitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ustanovení § 1968 OZ dlužník, který dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Důkazy, které předložila žalobkyně, neprokazují, že mezi účastníky, respektive mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, rovněž z nich nevyplývá, jak a kdy žalovaná úvěr čerpala, rovněž z nich nevyplývá výše dlužné částky, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v celém rozsahu úspěšná, v souvislosti s tímto řízením jí však žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.