27 C 153/2024-32 · Obvodní soud pro Prahu 2

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce

proti

žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno

o zaplacení 157 380 Kč s příslušenstvím

I. Soud konstatuje, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.II. Žaloba o zaplacení částky 157 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 157 380 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Žalobce konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žádost podal k žalované dne 23. 10. 2023 a vyrozumění k uplatněnému nároku mu bylo doručeno dne 19. 6. 2024, kterým mu žalovaná přiznala částku 12 360,23 Kč. Věc bylo možno vyřídit v řádu dnů, pročež žalobce požaduje navýšení základní částky zadostiučinění o 30 %.

Vzhledem ke složitosti obrany opravnými prostředky žalobce také navrhuje navýšení o 30 %. Žalobce vynaložil snahu a úsilí k získání požadované informace, pročež co se týče významu řízení zvyšuje se základní částka zadostiučinění o 20 %. Za jeden den prodlení tak žalobce žádá 180 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění v rámci projednání předběžného uplatnění ze dne 23. 10. 2023, o kterém bylo žalovanou rozhodnuto stanoviskem doručeným žalobci dne 19. 6. 2024 tak, že bylo žalobci přiznáno odškodnění za délku řízení ve výši 12 360,23 Kč.

Žalovaná má za to, že je význam řízení pro žadatele marginální, neboť neosvědčil právní zájem žádostí o informace. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Postup žalované při odmítání žádostí o informace byl přitom veden snahou chránit v maximální možné míře citlivé informace recipientů sociálních dávek. Žalovaná nadto dodává, že žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč. Žalovaná tak navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.3.

Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil předběžně nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 23. 10. 2023. Žalovaná ve stanovisku doručenému žalobci dne 19. 6. 2024 přiznala žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení odškodnění ve výši 12 360,23 Kč.5. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že dne 18. 3. 2021 byla žalované doručena žádost o poskytnutí informace dle zák.

č. 106/1999 Sb., kde žalobce žádal o poskytnutí rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2019 č. j. , Anonymizováno, , a rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 22. 5. 2019, č. j. , Anonymizováno, , a dále požádal o poskytnutí vyjádření se k žalobě a kasační stížnosti podané žalovanou proti rozhodnutí , Anonymizováno, vedené pod č. j. , Anonymizováno, a u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Tuto žádost žalovaná částečně odmítla rozhodnutím ze dne 11. 8. 2021, č. j. , Anonymizováno, , a to v části, kde žalobce žádal vyjádření k žalobě a kasační stížnost, neboť žalovaná není oprávněna takové informace ve smyslu § 11 odst. 4 písm.

b) zákona o informacích poskytnout, neboť uvedené dokumenty jsou považovány za úkon vedoucí k rozhodovací činnosti soudů, o kterém povinné subjekty informace neposkytují. Dále žalobci poskytla požadované rozhodnutí , Anonymizováno, a samostatným sdělením ze dne 9. 4. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byla žádost o rozhodnutí , Anonymizováno, odložena, neboť žalovaná není povinným subjektem, tím je , Anonymizováno, . Žadatel uvedené rozhodnutí žalované napadl rozkladem, přičemž o tomto nadřízený orgán (ministr , Anonymizováno, ) rozhodl dne 8. 7. 2022 rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnutí žalované potvrzeno a rozklad zamítnut.

Rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 9. 10. 2023, v právní moci 25. 10. 2023, č. j. , Anonymizováno, , ve věci přezkumného řízení zahájeného dne 29. 9. 2022 (k podání žalobce ze dne 30. 7. 2022) bylo rozhodnutí žalované a nadřízeného orgánu zrušeno, neboť se nedostatečně vypořádala s námitkami žalobce a v odůvodnění dostatečně nereflektovala skutkový právní stav panující v okamžiku vydání rozhodnutí. Konkrétně bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 811. 8. 2021 a ministra , Anonymizováno, ze dne 8. 7. 2022.

Věc byla vrácena žalované k novému projednání. Dne 2. 11. 2023 bylo na základě tohoto rozhodnutí žalovanou zasláno žadateli požadované vyjádření k žalobě a kasační stížnosti, expedováno datovou schránkou dne 2. 11. 2023.6. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.11.

Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.12. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.13.

Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.14.

Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků.

Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce přitom činí 2 roky a 7 měsíců.16.

Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u třech různých orgánů. Řízení však bylo právně složité, neboť bylo třeba posoudit, zda se požadované informace týkají rozhodovací činností soudů požívajících ochrany, bylo třeba provést test proporcionality a zhodnotit, zda informace nesouvisí s jiným dosud probíhajícím soudním řízením. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný.17. Soud však dále zdůrazňuje, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele.

Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje.18.

O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný.

Není možné a priori konstatovat zvýšený význam předmětu řízení o poskytnutí informace pro žadatele, a to kvůli tomu, že význam posuzovaného řízení se zásadně odvíjí od významu informace pro žadatele, jak je výše vysvětleno, a ten může být velmi vysoký, ale také nepatrný.19. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se týkala třetí osoby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv.

Žalobce jen obecně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vyřizovat případy v zákonné lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce netvrdí, že je novinářem, či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa).20. Nelze přisvědčit ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace.

Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 55 Co 271/2023–151).21.

Soud s ohledem na výše uvedené postupoval v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk a poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva s tím, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, , došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tímto konstatováním je dle soudu poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě.

Soud proto požadavek na zaplacení částky 157 380 Kč s požadovaným příslušenstvím zamítl.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 23. 10. 2023 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 23. 4. 2024, přičemž k projednání nároku žalobce došlo až dne 5. 6. 2024 Žaloba byla podána dne 13. 8. 2024.

Žalobce byl v řízená co do základu nároku úspěšný, přičemž forma zadostiučinění závisela toliko na hodnocení rozhodujícího soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis žaloby, celkem 2 300 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk ani náhradu za doplnění žaloby, neboť žaloba měla být perfektní již při jejím sepisu.23.

Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.