1 C 131/2025-65 · Okresní soud v Lounech

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 20 030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 193 Kč, se zákonným úrokem z prodleníve výši 12,00 % ročně z částky 6 193 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 837 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 125,94 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 030 Kč od 13. 11. 2024 do 9. 6. 2025 a z částky 13 837 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 030 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru dne , datum, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 24 a žalovaný se jej zavázal splatit způsobem uvedeným ve splátkovém kalendáři.

Úvěr byl v celé výši vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem částku 23 807 Kč. V důsledku prodlení žalovaného mu byly účtovány smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky ve třech případech a vyúčtovány byly účelně vynaložené náklady 3 x 300 Kč a 1 x 130 Kč. Celkem žalobkyně žádala částku 20 030 Kč sestávající z jistiny ve výši 17 500 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

Požaduje dále úrok z prodlení ve výši 125,94 Kč za dobu 26. 10. 2024 do 12. 11. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 20 030 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila žalovaného jako žadatele o úvěr důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.

Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. U žalovaného bylo vycházeno z čistého měsíčního příjmu 53 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti 7 520 Kč, splátek jiným společnostem ve výši 15 690 Kč, splátek HC 4 044 Kč a výdajů na bydlení 14 500 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru NRKI a ISIR, kdy bylo nalezeno pozitivní vyhodnocení nebo žalovaný nebyl nalezen.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.3.

Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 24 měsíců a žalovaný se jej zavázal splatit způsobem uvedeným ve splátkovém kalendáři, tj. formu 24 měsíčních splátek do 18. 7. 2025.

Z úvěrové zprávy lze uzavřít, že žalovaný dlouhodobě hospodařil za využití různých typů úvěrů. Ve 14 případech byla jeho žádost o úvěr odmítnuta a v 17 případech odvolána. Dle potvrzení o platbě byla částka 30 000 Kč poukázána na účet č. , č. účtu, . Dle sdělení , banka, . je účet č. , č. účtu, účtem žalovaného a na tento účet byla dne , datum, připsána částka 30 000 Kč z účtu žalobkyně. Dopisem ze dne 11. 10. 2024, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě 14. 10. 2024, byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání.4.

V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření v tomto případě dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu a bylo tak vycházeno z příjmů, které žalovaný deklaroval. Nebyly ověřovány ani faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu).

Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti.

Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami.

Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedené finanční prostředky čerpal. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení.

Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil 23 807 Kč, činí bezdůvodné obohacení rozdíl těchto částek tedy 6 193 Kč.

Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr.

V řízení nebyl prokázán spor o době k plnění. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to z dlužné jistiny od 10. 6. 2025, tj. ode dne následujícího po doručení žaloby soudem, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení před tímto datem.

Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.6. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. výrokové části rozsudku.7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuce).