21 C 140/2022-28 · Obvodní soud pro Prahu 10

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 3 550 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600 Kč od 9. 3. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 950 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 950 Kč od 9. 3. 2020 do 25. 5. 2022.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 225 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 12. 6. 2019 do 31. 7. 2019, vyplývající z provozování [anonymizováno] bez sjednaného [anonymizována dvě slova] z jeho provozu.

2. Žalovaný nárok uznal pouze částečně, když uvedl, že [anonymizováno] dne 21. 6. 2019 prodal panu [jméno] [příjmení], [datum narození], a je tedy dlužníkem pouze za období od 12. 6. 2019 do 21. 6. 2019. Není si vědom žádné upomínky, která by mu byla doručena na adresu trvalého pobytu, kde si poštu přebírá.

3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět co do částky 2 600 Kč s příslušenstvím (příspěvek za období od 22. 6. 2019 do 31. 7. 2019, tedy 40 dní (denní sazba ve výši 65 Kč). Nově žalobkyně požadovala 950 Kč (příspěvek ve výši 650 Kč a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč) Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 2 600 Kč s odpovídajícím příslušenstvím podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů plyne, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem [anonymizováno] [registrační značka], [VIN kód] (automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalovaný vůz koupil dne 11. 6. 2019 a prodal dne 21. 6. 2019. V době od 12. 6. 2019 do 21. 6. 2019 (celkem 10 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou uvedeným [anonymizováno] (tzv. [role v řízení] [anonymizováno]). Žalobkyně nevěděla, že žalovaný prodal vozidlo dne 21. 6. 2019, a dne 23. 1. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 550 Kč, sestávající z příspěvku za období od 12. 6. 2019 do 31. 7. 2019 ve výši 3 250 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, do 30 dnů od doručení výzvy, kterou odeslala na adresu [adresa]. Zásilka byla [anonymizováno] jako nevyzvednutá vrácena s tím, že se adresát odstěhoval. Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa], že byla zaslána na neexistující adresu. Dne 24. 1. 2022 odeslala žalobkyně na adresu [ulice a číslo] předžalobní upomínku, kterou si adresát nevyzvedl a která byla vrácena odesílateli. Dle kupní smlouvy ze dne 11. 6. 2019 měl žalovaný k uvedenému datu bydliště na adrese [adresa]. Žalobkyně tak všechny upomínky zasílala na nesprávnou (dle vyhledávače na stránkách [webová adresa] dokonce neexistující) adresu ([ulice a číslo] namísto [ulice a číslo]). Nadto ani adresa [adresa] adresu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], kde má hlášený i trvalý pobyt. Žalovaný ke dni vydání tohoto rozsudku žalobkyni ničeho neuhradil. Skutečnost, že žalovaný nebyl vlastníkem a provozovatelem [anonymizováno] po celou rozhodnou dobu, neboť jej dne 21. 6. 2019 prodal panu [příjmení], se žalobkyně dozvěděla až z vyjádření žalovaného (odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) ze dne 26. 4. 2022.

6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“).

7. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného [anonymizováno], v období od 12. 6. 2019 do 21. 6. 2019 (celkem 10 dní) neměl sjednáno zákonem uložené [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova], tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (65 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (10 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tj. celkem 650 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Jelikož žalobkyně žalovaného k úhradě tohoto příspěvku nikdy řádně nevyzvala (výzvy zasílala na neexistující adresu), její nárok se stal splatným nejdříve posledním dnem zákonné 30denní lhůty (§ 4 odst. 7 zákona) k úhradě příspěvku běžící od doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému, k čemuž došlo dne 25. 4. 2022 Lhůta marně uplynula dnem 25. 5. 2022, žalovaný k dnešnímu dni částku 950 Kč žalobkyni neuhradil, takže je ode dne 26. 5. 2022 dle § 1968 o. z. v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení v jí požadované výši od data 26. 5. 2022.

8. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Výrokem III. rozsudku soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 950 Kč od 9. 3. 2020 do 25. 5. 2022, ze shora popsaných důvodů.

9. Rozsudkem pro uznání soud nerozhodoval (jak navrhovala žalobkyně), neboť žalovaný neuznal celý zbývající nárok nedotčený částečným zpětvzetím (úroky z prodlení), přičemž výrokem II. bylo žalobě vyhověno v takovém rozsahu, v jakém by mohl být vydán částečný rozsudek pro uznání.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu 75 % nákladů řízení ve výši 225 Kč. Celkové náklady žalovaného sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odůvodněný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu), ve výši dle § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. 300 Kč.

11. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

12. Žalobkyně svým částečným zpětvzetím žaloby procesně zavinila zastavení řízení v rozsahu 73,24 % jeho předmětu (částky 2 600 Kč s odpovídajícím příslušenstvím). Procesní zavinění částečného zastavení řízení nelze ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. v tomto případě shledat na straně žalovaného, neboť nebyl nikdy evidován v registru silničních [anonymizováno] jako vlastník či provozovatel předmětného [anonymizováno] (viz sdělení na č. l. 22 spisu), vlastníkem ani provozovatelem [anonymizováno] v období od 22. 6. 2019 do 31. 7. 2019 (ohledně něhož vzala žalobkyně žalobu zpět) nebyl a žalobkyně mu před podáním žaloby (ani nikdy později) nezaslala výzvu k úhradě příspěvku na adresu v jeho dispoziční sféře. Žalovaný tedy nemohl podání žaloby za období od 22. 6. 2019 do 31. 7. 2019 předvídat ani mu jakkoli předejít.

13. Dále pak byla žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. neúspěšná ohledně části úroku z prodlení zamítnuté výrokem III. tohoto rozsudku, jež činí 210,09 Kč. Celkový úspěch žalovaného ve věci (procesní nezavinění částečného zastavení je nutno posoudit jako úspěch žalovaného, neboť v tomto rozsahu mu náleží náhrada nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.) tak činí cca 75 %. Soud proto výrokem IV. žalovanému přiznal náhradu 75 % nákladů řízení, tj. oněch 225 Kč z celkových 300 Kč.

14. Takto soud postupoval za situace, kdy žalobkyně – byť s ohledem na výrok II. rozsudku úspěšná co do cca 25 % předmětu řízení - nesplnila povinnost odeslat žalovanému předžalobní výzvu na doručovací či poslední známou adresu, jak jí ukládá § 142a odst. 1 o. s. ř. (výzvy byly zasílány na neexistující adresu, která nikdy nebyla adresou žalovaného), přičemž poté, co byla žalovanému žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) doručena, žalovaný nárok v odpovídající části uznal a nebránil se mu (přestože v době uznání nebyl nárok na zaplacení 950 Kč ještě splatný a žalovanému vznikla povinnost jej zaplatit až později). Soud tedy oproti nároku žalovaného na náhradu 75 % nákladů řízení nezapočetl nárok žalobkyně na náhradu 25 % nákladů řízení, neboť žalobkyni s ohledem na absenci řádné předžalobní výzvy právo na částečnou náhradu nákladů řízení nevzniklo.

15. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

16. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li účastník povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,

může se protistrana domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).