6 C 34/2020-23 · Okresní soud v Hodoníně

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 40 339 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 391 Kč od 4. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 948 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 814 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 40 339 Kč s příslušenstvím s tím, že co do částky 39 391 Kč se jedná o cenu za elektřinu dodanou žalobkyní žalovanému v období od 18. 8. 2018 do 10. 6. 2019, kterou žalobkyně žalovanému dodávala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 11. 7. 2018 a co do částky 948 Kč se jedná o smluvní pokutu za zaslání třetí upomínky. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroků z prodlení, které požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti faktury do zaplacení.2.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci dne 11. 7. 2018 podepsali smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , IBAN, do odběrného místa , adresa, . Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu řádně platit.

Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky dodávky elektřiny. Dle čl. IV. Řešení sporů je součástí třetí upomínky vystaven za prodlení s platbou smluvní pokuta 200 Kč a poštovné. Fakturou č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2019 byla žalovanému vyúčtována za odebranou elektřinu za období od 18. 8. 2018 do 10. 6. 2019 celková částka 39 391 Kč, splatná dne 3. 7. 2019. Každou z faktur ze dne 25. 4. 2019 č. , IBAN, , č. , IBAN, ze dne 11. 4. 2019, č. , IBAN, ze dne 2. 8. 2019 a č. , IBAN, ze dne 23. 5. 2019 byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta 200 Kč a 37 Kč poštovné (celkem tedy 4 x 237 Kč).

K úhradě dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2019.4. Podle § 50 energetického zákona smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 7. 2018 platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny. V souladu s touto smlouvou žalobkyně dodávala žalovanému ve shora vymezeném období elektřinu, žalovaný však cenu za tyto dodávky neuhradil. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné ceny za elektřinu ve výši 39 391Kč včetně úroků z prodlení.7. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 800 Kč a poštovné ve výši 148 Kč soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp.zn.

I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. V tomto nálezu totiž Ústavní soud ČR uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ve zmiňovaném nálezu Ústavního soudu ČR je pak velmi podrobným způsobem rozebráno, z jakých důvodů Ústavní soud dospěl k výše uvedenému závěru, zejména pak odkazuje na povinnost aplikovat ustanovení chránící spotřebitele jakožto slabší smluvní stranu, dále na povinnost obchodníka chovat se poctivě ve spotřebitelském právu, přičemž uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, kdy aplikace této zásady poctivosti má mít dosah i co do obsahu.

Ústavní soud zdůrazňuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmí však sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak dodavatel ale činí, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovémuto jednání proto nelze přiznat právní ochranu.8.

Soud dále odkazuje na bod 33. nálezu, kde Ústavní soud zcela jednoznačně stanovuje pravidlo, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv nelze sjednat smluvní pokutu jinak, než v textu samotné smlouvy (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis), pouze s výjimkou specifických případů (tím však posuzovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny není). Dle nálezu je u spotřebitelských smluv nutné trvat vždy na tom, aby byly obchodní podmínky připojované ke smlouvě podepsány. Tímto je také překonán závěr dřívější judikatury obecných soudů ohledně povahy smluvních podmínek a jejich závaznosti na základě pouhého odkazu ve smlouvě, vyjádřený v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 318/2007.

Smluvní pokuta byla navíc skryta do článku s názvem řešení sporů, kde ji lze jen těžko očekávat. S ohledem na uvedené, soud proto smluvní pokutu zamítl a s ní i spojené poštovné v celkové výši 948 Kč.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 814 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 614 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.