10 C 97/2022-13 · Okresní soud v České Lípě

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Vlastimilem Nedvědem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 734 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 734 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, k rukám právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neoprávněného čerpání zdravotní péče ze strany žalovaného.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tak učinila již v návrhu ze dne 12. 7. 2021, žalovaný osobně převzal žalobu společně s výzvou dne 24. 2. 2022, kdy ve výzvě byl výslovně vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s touto výzvou, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, kdy nevyjádří-li se v této lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí a v takovém případě byl upozorněn, že bude rozhodnuto pouze na základě skutečností (listin), které jsou účastníky založeny v soudním spisu.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný je pojištěncem [anonymizováno] zdravotní pojišťovny [anonymizováno]. V období od 11. 11. 2011 do 23. 5. 2017 byl žalovaný odhlášen z trvalého pobytu na území ČR, a tedy i z pojištění v ČR. Přes to neoprávněně čerpal na území ČR zdravotní péči v období jednak od 1. 6. 2012 do 30. 9. 2016 a dále od 1. 11. 2016 do 23. 5. 2017. U žalovaného nebylo zjištěno pojištění na území jiného státu Evropské unie, které by případně umožnilo žalobci přeúčtovat zdravotní péči. Žalovaný je od 24. 5. 2017 dosud opět pojištěn na území ČR. Ve výše uvedených období žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních v ČR v celkové výši 10 734 Kč, kdy tyto čerpané služby jsou podrobně specifikovány v přehledu úhrad zdravotní péče. Žalovaný úmyslně zneužil žalobcův doklad o pojištění, a přesto že měl po dobu shora uvedenou, kdy byl trvale odhlášen z trvalého pobytu na území ČR, ukončeno pojištění, na které neoprávněně čerpal zdravotní péči na účet žalobce na území ČR.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Úhrada zdravotní péče, včetně čerpaných služeb, je upravena zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V souladu s § 12 písm. j) tohoto zákona byl žalovaný povinen vrátit zdravotní průkaz při zániku pojištění ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) tohoto zákona do 8 dnů po tomto datu. Žalovaný byl dle článku 76 odst. 4, 5 Nařízení evropských společenství č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle článku 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009, která jsou přímo uplatnitelná na území ČR, povinen co nejdříve informovat žalobce o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně, což však nesplnil, naopak neoprávněně čerpal zdravotní služby, na které neměl nárok. K úhradě těchto služeb byl opakovaně žalobcem vyzýván dopisy ze dne 10. 5. 2021, 1. 6. 2021 a 22. 6. 2021.

Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.