19 C 24/2021-26 · Okresní soud v Mladé Boleslavi

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 10 345,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 139,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 316,48 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 640,48 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 139,06 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 10. 2020,

-) úroku ve výši 28,00 % ročně z částky 6 139,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení,

-) poplatku ve výši 4 206,42 Kč,

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 420,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 10 345,48 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 316,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 640,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 139,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 139,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 24. 10. 2016 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy.

Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 7 145 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 379 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 100 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 666 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 253 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2017.

Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradila dne 31. 10. 2016 Celkem uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 139,06 Kč a na dlužném poplatku částku 4 206,42 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Poté tyto doklady navrátila žalované. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Z této karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila majetkové poměry žalované z její pracovní smlouvy. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Právní předchůdkyně žalobkyně také ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 24. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování a doručení a částku za komfortní a flexibilní splácení) ve výši 7 145 Kč, celkem tedy částku 15 145 Kč, v 60 týdenních splátkách – 59 splátek po 253 Kč, poslední ve výši 218 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 28 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila do sjednaného dne splatnosti částku 2 000 Kč, a to dne 31. 10. 2016. Tato částka byla započtena na jistinu (1 860,94 Kč), na úrok (42,96 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (96,10 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ze dne 4. 8. 2019). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou [číslo] k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 17 045,48 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 a podacím lístkem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze zákaznické karty ze dne 24. 10. 2016 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek ve společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], na pozici kontrolora v lakovně s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou s uvedením období září 2017. Zároveň bylo v této kartě uvedeno, že žalovaná nemá žádný zdroj příjmu. Běžné měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na částku 5 000 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti a že má veden bankovní účet na své jméno. Žalovaná rovněž podpisem shora uvedené smlouvy o zápůjčce stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

22. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalované, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně měla při hodnocení k dispozici úvěruschopnosti žalované její pracovní smlouvu. Rovněž si měla ověřit, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované zjistila nedostatečným způsobem.

Nejenže si informace zanesené do zákaznické karty o příjmové stránce žalované odporovaly (zákaznická karta byla sepsána dne 24. 10. 2016, přičemž u pracovní smlouvy byla uvedena poznámka, že je poskytnuta pro období září 2017, zároveň bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na plný pracovní úvazek, avšak nemá žádný zdroj příjmu), tyto nebyly ani řádně prověřeny (před uzavřením smlouvy nebyly žalovanou předloženy výplatní pásky nebo např. výpis z jejího běžného účtu), rovněž nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně zjištěna výdajová stránka žalované.

Její měsíční výdaje byly žalovanou pouze odhadnuty, tyto nebyly doloženy jediným dokladem. Právní předchůdkyní žalobkyně proto nemohla náležitě prověřit ani základní běžné výdaje, jako jsou např. náklady na bydlení a služby s tím související (žalovaná přitom uváděla, že žije v nájmu). Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149).

Je nutné uvést, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované a žalované zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaná schopna zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 8 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 6 139,06 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne podání žaloby, tj. od 30. 10. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud uhrazené splátky zápůjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 420,70 Kč, přičemž tato částka představuje 18,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59,34 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,66 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 345,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 420,70 Kč (tj. 18,68 % z částky 2 252 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.