30 C 44/2021-None · Okresní soud v Chomutově

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 26 279 Kč,

I. Žaloba na zaplacení částky 26 279 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 8.1.2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalované dne 18.12.2019 na její žádost ze dne 18.12.2019 spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč splatný původně dne 20.1.2020. Žalovaná využila svého práva prodloužit splatnost v souladu s článkem 5.3 Smlouvy, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne 10.5.2020. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to vyžádáním potvrzení o jeho příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem / daňovým přiznáním / výpisem z bankovního účtu.

Výdaje žalované žalobkyně získala jejím čestným prohlášením. V případě, že tyto byly nižší, než jsou částky životního minima stanovené zákonem č. 110/2006 Sb. a nákladů na bydlení stanovené s přihlédnutím ke statistickým údajům Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo z důvodu vyšší míry jistoty počítáno s náklady stanovenými na základě životního minima a statistických nákladů zveřejňovaných ČSÚ. Na základě porovnání příjmů žalované a sumy nákladů dospěla žalobkyně k výpočtu, že žalované zbydou volné prostředky pro úhradu úvěru.

Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany žalované provedla žalobkyně lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků [právnická osoba] (do jiných registrů nemá žalobkyně přístup) - to vše s negativním výsledkem, tedy s 0 záznamů. Také vzala v úvahu fakt, že žalovaná s žalobkyní uzavřela v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatila. Dále byl proveden propočet volných prostředků žalované ve vztahu k její schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to s kladným výsledkem.

Totožnost žalované žalobkyně ověřila pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná zaslala ze svého bankovního účtu a z kopie jejího občanského průkazu. Po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalované prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes internet žalobkyně žalovanou vyzvala k registrační a ověřovací platbě ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu spolu s vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaná učinila. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaná s žalobkyní v minulosti uzavřela více úvěrových smluv, které řádně splatila.

Ověřovací poplatek tedy žalobkyně požadovala před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu. Touto platbou dle podmínek žalobkyně žalovaná potvrdila svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně dále uváděla, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4., žalované doporučeně odeslala dvě upomínky k úhradě. S těmito upomínkami vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto upomínky byla dle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojených stanovená paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Dále byla pohledávka předána k inkasnímu řízení a za to byla žalované naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1500 Kč. Částka představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu. Z procesní opatrnosti žalobkyně uvedla, že žádné z těchto nákladů by nebyly vznikly, kdyby žalovaná jednak předně dodržel podmínky smlouvy, případně dlužnou částku uhradila po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněny ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům byla žalobkyně přinucena v důsledku nečinnosti žalované. Žalovaná svůj dluh neuhradila, nedodržela převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy vznikly náklady navíc, které žalobkyně musela vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany dlužníka a nyní je tedy požaduje po dlužníkovi zpět.

3. Žalovaná k věci uvedla, že je pravdou, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které od ní obdržela na svůj účet částku ve výši 10 000 Kč, nebylo však pravdou, že by úvěr nesplatila. Částku, kterou převzala, zaplatila pěti splátkami ve výši 2000Kč od 3.2.2020 do 19.4.2020, tedy ještě předtím, než se dluh stal splatným, neboť si jeho splatnost prodlužovala. Žalovaná se vyjádřila ke zkoumání své úvěruschopnosti ze strany žalobkyně a uvedla, že po ní byla vyžadována jen kopie občanského průkazu, vzhledem k tomu, že už jednu půjčku od žalobkyně měla a splatila ji, nepožadovali žádné doklady další.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 18.12.2019 byla mezi účastnicemi tohoto řízení uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, na základě které žalobkyně nejprve obdržela od žalované dne 2.10.2018 částku 1Kč, jak vyplynulo z potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 7.1.2021 a následně dne 18.12.2019 jí žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] platbu ve výši 10 000Kč. Předmětem smlouvy se stalo poskytnutí úvěru ve výši 10000Kč z úrokem ve výši 39% ročně. Žalovaná potvrdila, že je majitelkou účtu č. [bankovní účet]. Spolu s vrácením částky ve výši 10 000Kč měla žalovaná zaplatit rovněž jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 679Kč dle č. 4. Smlouvy. Pokud by však byl úvěr zaplacen řádně a včas, činila by výše poplatku pouze 2 479Kč. Splatnost úvěru měla nastat do 30 dnů ode dne poskytnutí. Smluvní pokuta měla podle čl. 7 písm c) Smlouvy činit 0,1% denně z částky ohledně níž byl úvěrovaný v prodlení. Z výpisu internetového bankovnictví žalované získaného prostřednictvím snímku obrazovky mobilního telefonu soud zjistil, že žalovaná zaslal žalobkyni pod variabilním symbolem [číslo] od 3.2.2020 do 19.4.2020 5 x 2 000 Kč. Žalobkyně dne 13.10.2020 zaslal žalované upomínku. Dne 26,11, 2020 poslední výzvu před žalobou a dne 27.10.2020 poslední upomínku před vymáháním. Podacími lístky ze dne 13.10.2020, 27.10.2020 a 26.11.2020 měl soud za prokázáno, že žalobkyně žalované uvedené upomínky rovněž odeslala. Žalovaná ohledně těchto upomínek uvedla, že měla za to, že dluh vyrovnala, a že další nároky žalobkyně jsou bezpředmětné. Z žádné provedené listiny nebylo možné dovodit splnění povinnosti žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posuzovala s odbornou péčí. Přílohou podané žaloby se nestaly ani pracovní smlouva, ani výplatní pásky ani samotné prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích. Provedené lustrace ze strany žalobkyně zůstaly pouze v rovině tvrzení.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000Kč bez předchozího zkoumání její úvěruschopnosti, ale za situace, kdy žalovaná již jeden úvěr poskytnutý od žalobkyně splatila, ale neví se kdy ani v jaké výši ji byl poskytnut ani za jakých podmínek. Žalovaná tuto skutečnost, že využila možnosti poskytnutí úvěru od žalobkyně, opakovaně potvrdila. Tvrzení stran se neshodovalo ve skutečnosti, jakým způsobem a zda vůbec, žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Skutečnosti tvrzené žalobkyní nebyly nijak prokazovány a žalovaná potvrdila pouze skutečnost, že poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu. Soud tedy učinil závěr, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala a spolehla se na předchozí zkušenosti, kdy jí žalovaná úvěr splatila. Žalovaná v první čtvrtině roku 2020 částku 10 000Kč žalobkyni zaplatila poskytnutím pěti splátek ve výši 2000Kč.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, spotřebitelským úvěrem.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže s finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebiteli povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1. o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993. o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, a být druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byly závazek zrušen.

14. Z uvedeného je patrno, že pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, když nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými totiž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18.

15. Pokud se žalobkyně domnívala, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované tím, že nechala žalovanou podepsat prohlášení o příjmech a výdajích, pak zjevně nepostupovala s odbornou péčí a přivodila tímto jednáním neplatnost úvěrové smlouvy. Přičemž ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. V projednávaném případě nastala situace, kdy poskytnuté prostředky žalovaná zaplatila již před podáním žaloby, a proto soud považoval žalobu za nedůvodnou a i požadavek žalobkyně na poskytnutí 10 000Kč musel být soudem zamítnut jako neoprávněný.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení vycházel soud z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy se úspěšná žalovaná náhrady nákladů řízení vzdala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.