Legislator Case Law & Legislation
10 C 47/2023-23 ECLI:CZ:OSTC:2023:10.C.47.2023.1 AI generated

Consumer loan debt upheld; court awarded full claim including interest and legal costs against non-paying borrower.

Case Number 10 C 47/2023-23
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Allowed / Granted

Legislator summary

AI generated

The court ruled in favor of the plaintiff, ordering the defendant to pay a debt of 33,476.69 CZK with interest and legal fees. The defendant failed to repay a consumer loan of 17,000 CZK, leading to a transfer of the claim to the plaintiff. The court validated the full amount based on the consumer credit agreement and statutory interest rates.

Legislator headnote

AI generated

§ 122 of the Consumer Credit Act; § 2395 of the Civil Code: A court may uphold a consumer loan claim and award statutory interest and legal costs when the borrower fails to repay the agreed sum within the specified term.

Keywords

AI generated
consumer credit agreement loan default liability statutory interest rates assignment of claim legal costs award

Cited Legislation

AI generated
§ 122 of the Consumer Credit Act
§ 2395 of the Civil Code
§ 1879 of the Civil Code
§ 1970 of the Civil Code
Regulation (EC) No 44/2001
AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 33 476,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 476,69 Kč s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 15 730,85 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 730,85 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 518 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 476,69 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zavázal poskytnout žalované 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 36 895 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 474 Kč, své smluvní závazky však nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy ke dni [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 45 505,25 Kč bez příslušenství. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 730,85 Kč a dále kapitalizovaných úroků ve výši 636,84 Kč (úrok ve výši 20,82% ročně z dlužné jistiny ve výši 15 730,85 od [datum], tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 295,59 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z dlužné jistiny ve výši 15 730,85 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení [datum]), úroků ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 730,85 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10,00% p.a. z dlužné částky ve výši 15 730,85 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum].

2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je slovenskou občankou, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 36 895 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná obdržela předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně oznámil žalované přípisem ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne [datum].

6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

7. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

8. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč, který měla vrátit do [datum], a to včetně sjednaného příslušenství. Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z., ta je tak v řízení aktivně legitimována. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, ocitla se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 518 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 340 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 476,69 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.