6 C 214/2022-14 · Okresní soud Plzeň-jih

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když se žalovaný přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem.

Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 6.4.2021 na lince tramvaje [číslo]. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývají ze smluvních podmínek žalobkyně a tarifu MHD.

Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (§ 18a odst. 2 písm. a) a c) a zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§37 odst. 5). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je žalovaný proto povinen uhradit cenu jízdného 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za uskutečněné jízdy. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.)

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na pověření zvoleného soudního exekutora výkonem exekuce.