Legislator Case Law & Legislation
7 C 7/2021-24 ECLI:CZ:OSTR:2021:7.C.7.2021.1 AI generated

Loan contract claim partially allowed; court rejected capitalized interest claim due to fixed fee agreement.

Case Number 7 C 7/2021-24
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The court ordered the defendant to pay the plaintiff 8,850 CZK plus interest and procedural costs, while dismissing the claim for capitalized interest exceeding the contractually fixed amount. The plaintiff argued that the defendant provided accurate income data, but the court found the loan agreement established a fixed interest fee of 2,520 CZK, limiting liability to the period of regular repayment. Consequently, the court applied the principle of partial success to allocate procedural costs based on the 65% to 35% ratio of the parties' respective outcomes.

Legislator headnote

AI generated

§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu; § 142 odst. 2 občanského soudního řádu; Where a loan agreement specifies a fixed interest amount, the creditor cannot claim capitalized interest beyond the period of regular repayment, and procedural costs are allocated according to the ratio of partial success.

Keywords

AI generated
loan contract dispute capitalized interest claim fixed interest fee procedural costs allocation partial success principle consumer lending interest rate cap

Cited Legislation

AI generated
§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu
<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b>
§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu
V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.
§ 142 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 150 občanského soudního řádu
§ 14b odst. 1 bod 1 AT
§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.
§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu
§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu

Cited Case Law

AI generated
Krajský soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 8 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 158,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 444,38 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 815,60 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 446,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b>

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 8 850 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného smluvního úroku a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce č. 279093 uzavřené dne 12. 9. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a žalovanou.

2. Soud usnesením ze dne 26. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalované splácet půjčku a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení.

3. Podáním ze dne 11. 3. 2021 žalobkyně doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě a dále z toho, že žalovaná poskytla dle smluvních podmínek přesné, úplné a pravdivé údaje o své schopnosti splácet půjčku. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila údaje uváděné žalovanou z výplatních pásek, pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná má měsíční příjem z peněžité pomoci v mateřství ve výši 12 000 Kč, dále příjem z masáží ve výši 5 000 Kč měsíčně a ostatní příjmy ve výši 18 150 Kč, žije ve vlastním bytě (domě) a nemá půjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, dle kterého je dostačující, že listiny, z nichž poskytovatel půjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě.

4. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 12. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 18 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 13 320 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 31 320 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 540 Kč. Žalovaná však svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas. Do dne podání žaloby uhradila na svůj dluh celkem částku 22 470 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Z předložené karty zákazníka ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti s dalším rodinným příslušníkem, je v domácnosti a její celkové měsíční příjmy činí 35 150 Kč. Výdaje domácnosti jsou vyčísleny na částku 15 850 Kč měsíčně. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnut výpis z účtu, nájemní smlouva a výměr podpory/důchodu. Tyto doklady soudu žalobkyně nepředložila. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny povinna uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek a zákonný úrok z prodlení.

8. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 3 444,38 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 815,60 Kč od 24. 10. 2017 do 29. 11. 2019, a dále též ohledně úroku ve výši 23,72% ročně z částky 6 815,60 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobkyně, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětné smlouvě byl však úrok sjednán pevnou částkou 2 520 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání doby, za kterou je povinna žalovaná platit smluvní úroky, tj. pouze za dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalované trvat. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. Je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání ve smlouvě ani v žádném ustanovení hmotného práva. V těchto částech proto soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

9. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 65%: 35% (celkově byla žalována částka 16 969,80 Kč včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 11 048,35 Kč opět včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku).

10. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (65 – 35 = 30%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 446,70 Kč.

11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.