19 C 198/2022-19 · Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba

sídlem adresa, anonymizována tři slova

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa, obec - část obce

o zaplacení 5 964,93 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 964,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 964,93 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

<b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 964,93 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] ([anonymizováno]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na společnost [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 30.03.2017 a tato společnost následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 01.05.2019.

Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil.

Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k dispozici žádost o úvěrový produkt, smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 1.10.2015, Standardní informaci o spotřebitelském úvěru a předžalobní výzvu žalovanému k zaplacení dluhu.

Z těchto důkazů soud zjistil, že byl žalovanému [právnická osoba] poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5.000 Kč formou úvěrového limitu a sjednána pevná úroková sazba 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr, vč. sjednaných úroků a poplatků nejpozději do 1 roku od prvního čerpání kontokorentu. Žalovaný se však dostal do nepovoleného debetu a to ve výši 5 964,93 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Žalobce dále uvedl, že nedisponuje podklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem a tuto okolnost tedy nemohl prokázat. Pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva je z tohoto důvodu neplatná, navrhl věc posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Z hlediska ustanovení § 9 odst.1 tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů jde o posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soud tedy uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobce nemohl prokázat, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

Právní úprava bezdůvodného obohacení je v zákoně č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník obsažena v ustanoveních § 2991 až 3005.

Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst.2 cit.ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 3002 odst.1 plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. Podle odst.2 cit.ust. užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu. Soud tedy přiznal žalobci nárok na zaplacení čerpané jistiny úvěru 5 964,93 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ode dne následujícího po konečném datu splatnosti původního závazku, a to ve ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 1.368 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.