6 C 324/2022-127 · Okresní soud v Klatovech

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jarošovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 301 119,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 306 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 306 Kč od [datum] do zaplacení, ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich.

II. Žaloba se co do částky 257 813,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 063,88 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 3 011 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 301 119,29 Kč s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikovala. Konstatovala, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 94 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 198 752 Kč. Celkovou dlužnou částku 292 752 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 4 066 Kč. Splátkový kalendář však žalovaný nedodržel. Žalovaný přes upomínky nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto přistoupila žalobkyně k zesplatnění jistiny a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru (čl. V. odst. 5.4. a 5.5. Smlouvy). Tento nárok byl vyčíslen na částku 301 119,29 Kč. Tato položka sestává ze zbylé části jistiny 91 579,92 Kč, ze zbylé části úroků 164 575,97 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 173,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 45 789,96 Kč. Žalobkyně pokutu 173,71 Kč nepožaduje a taktéž zohledňuje platbu žalovaného ve výši 152,85 Kč, 173,71 Kč a 500 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 137 369,88 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dle sdělení žalobkyně z titulu smlouvy uhradil 9 splátek v celkové výši 36 594 Kč.

2. Soud nařídil ve věci jednání, přičemž žalobkyně požádala o jeho odročení s tím, že účastnící ve věci mimosoudně jednají. Podáním ze dne [datum] žalovaný sdělil, že nemá zájem s žalobkyní ve věci uzavřít smír a s žalovanou částkou 301 119,29 Kč nesouhlasí. Dlužnou částku, která dle něho činí 57 406 Kč, má zájem uhradit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud jednal a rozhodl dne [datum] v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný měl předvolání k jednání doručeno dne [datum] a odrok dne [datum] a tento se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud měl dostatek podkladů, proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně příloh – Vzorec pro výpočet RPSN, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Tabulky umoření, Smlouvy o inkasní službě, Dotazníku k posouzení bonity spotřebitele včetně připojených listin jako je občanský průkaz žalovaného, výpis z účtu, daňové přiznání, Souhlasu se zpracováním osobních údajů. Dále byla předložena Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 94 000 Kč, přičemž částku 14 100 Kč si ponechala žalobkyně jako„ náklady poskytovatele“, částku 47 924 Kč si ponechala žalobkyně rovněž jako splátku úhrady předchozího dluhu žalovaného u žalobkyně z titulu smlouvy [číslo] ze dne [datum] a zbývající částka 31 976 Kč odešla na účet žalovaného. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě částky 292 752 Kč v četnosti 72 měsíčních splátek. Dne [datum] byla na účet žalovaného zaslána částka 31 976 Kč a téhož dne byla uskutečněna platba převodem uvnitř banky s var. symbolem [číslo] ve výši 47 924 Kč.

5. Dále žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž částku 10 000 Kč si ponechala žalobkyně jako„ náklady poskytovatele“, částku 30 053 Kč si ponechala žalobkyně rovněž jako splátku úhrady předchozího dluhu žalovaného u žalobkyně z titulu smlouvy [číslo] ze dne [datum] a zbývající částka 9 947 Kč odešla na účet žalovaného. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě částky 92 603 Kč v četnosti 72 měsíčních splátek. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] byl dne [datum] splacen úvěr [číslo].

6. Upomínka [číslo] je datována dnem [datum], je adresována žalovanému, zároveň s výzvou k úhradě částky 4 066 Kč + 300 Kč. Upomínka [číslo] je datována dnem [datum] a týká se částky 4 066 Kč + 300 Kč + 500 Kč za upomínky. Dále byl předložen dopis ze dne [datum] adresovaný žalovanému ohledně Zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě dluhu ve výši 302 119,55 Kč s výzvou k úhradě do [datum], který je zároveň označen jako předžalobní upomínka.

7. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle § [číslo] a násl., § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž částku 10 000 Kč si ponechala žalobkyně jako„ náklady poskytovatele“, 30 053 Kč na úhradu dřívějšího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a pouze zbývající částka 9 947 Kč odešla na účet žalovaného. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě ve prospěch žalobkyně částky 92 603 Kč, dle splátkového kalendáře. Následně [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle § [číslo] a násl., § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 94 000 Kč, přičemž částku 14 100 Kč si ponechala žalobkyně jako„ náklady poskytovatele“, částku 47 924 Kč si ponechala žalobkyně jako splátku úhrady dluhu žalovaného ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] a pouze zbývající částka 31 976 Kč odešla na účet žalovaného. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě ve prospěch žalobkyně částky 292 752 Kč, dle splátkového kalendáře.

8. Žalovaný tak fakticky obdržel dne [datum] částku 40 000 Kč, za což si žalobkyně účtovala poplatek ve výši 52 603 Kč, prostřednictvím smlouvy ze dne [datum] dluh ze smlouvy [číslo] zcela umořila tak, že žalovanému strhla z nové smlouvy částku 47 924 Kč. Ze smlouvy [číslo] žalovaný dostal fakticky pouhých 79 900 Kč (nikoliv 94 000 Kč), za což žalobkyně požadovala celkem na poplatcích a úrocích 212 852‬ Kč (14 100 + 198 752).

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům.

Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv.

V daném případě soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byly smlouvy mezi účastníky uzavřeny jako spotřebitelské, tzv. distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalovaného. Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a násl. o. z., týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle z.

č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti.

Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobkyní předem, byla zaslána žalovanému e-mailem s instrukcí k uzavření smlouvy a ještě téhož dne byla autorizována podpisem. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno.

Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťovala, jak doložila, vycházela ze sdělení žalovaného. Smlouva o úvěru byla uzavřena v jeden den, v řádu několika hodin a již z uvedeného časového sousledu je zřejmé, že informace o zvážení míry rizikovosti uzavíraného kontraktu, vztažmo k žalovanému, vzhledem k jejím poměrům, mohla být posouzena jen formálně.

Žalobkyně své úkony v tomto směru dokládala občanským průkazem žalovaného, výpisem z jeho účtu, posouzením úvěruschopnosti žalovaného.

10. Úvěr dle předložené smlouvy ze dne [datum] byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců. Výše základní splátky byla sjednána na 4 066 Kč měsíčně, tzn., že žalovaný zaplatí za poskytnutý úvěr„ úrok“ ve výši 198 752 Kč, celkem tedy 292 752 Kč Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaný uhradí žalobkyni účelně vynaložené náklady úvěru ve výši 14 100 Kč – což je žalobkyní odečteno z poskytnutého úvěru. Tato částka představuje náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč a ostatní náklady administrativy ve výši 6 080 Kč, odměnu zprostředkovateli ve výši 5 640 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 880 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byly ve Smlouvě upraveny finanční nároky v čl. 5 Smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ve které je žalovaný v prodlení, náklady na upomínání jsou v čl. 5 smlouvy, a to na upomínku č. 1 ve výši 300 Kč, č. 2 ve výši 500 Kč. Bez sankcí tedy měl žalovaný uhradit částku za poskytnutý úvěr 79 900 Kč (31 976 Kč + úhrada ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 47 924 Kč) po odečtení částky 14 100 ve prospěch žalobkyně (viz shora), částku 4 066 x 72 = 292 752‬ Kč, což je více než 3,5 násobek, než žalovaný od žalobkyně obdržel.

11. Z důvodů uvedených shora, soud považuje toto právní jednání za neplatné zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně totiž požaduje po žalovaném úrok za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši. Výši úroku (odměny) za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Tato„ úroková míra“ zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů, s přihlédnutím k jejich vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. Není tedy ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, čili odměna za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami (sankcemi) nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je dle názoru soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. Je navíc nepřehledně a nadmíru přiměřenou zvyklostem překombinovaná, pro běžného spotřebitele zavádějící a nesrozumitelná.

12. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z.

Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatných smluv a soud dospěl k závěru o jejich neplatnosti, byl pak nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný na základě smlouvy prokazatelně obdržel částku 79 900 Kč (31 924 Kč + 47 924 Kč), na což uhradil dle sdělení žalobkyně částku 36 594 Kč, bezdůvodné obohacení tak představuje částku 43 306 Kč.

V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni i úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobkyní, tj. od [datum] do zaplacení dle předžalobní výzvy. Jde-li o prodlení z plnění peněžitého dluhu, má věřitel dle § 1970 o. z., právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dlužnou částku zaplatí žalovaný do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobkyně domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků než faktického plnění a úroků zákonných.

14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měl ve věci větší úspěch žalovaný, kterému ovšem žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 15 056 Kč, z čehož bylo již 12 045 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 3 011 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.