5 C 225/2023-63 · Okresní soud v Mělníku

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 32 663,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 364,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 364,62 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 298,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 164,51 Kč za období od 25. 8. 2020 do 6. 4. 2022, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 674,3 Kč za období od 7. 4. 2022 do 24. 2. 2023, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 32 663,28 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 298,66 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 858 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 4. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 18. 8. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 663,28 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 25. 8. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizováno] plus č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 40 800 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované, kdy zadáním autorizačního kódu potvrdila žalovaná svůj souhlas s uzavřením smlouvy, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalované.

Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši 927,33 Kč, splatných vždy k 20 dni v měsíci, spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě údajů jí poskytnutých žalobkyni, které ověřovala v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 18 000 Kč, což bylo žalobkyní zkontrolováno na základě předchozích transakcí na účet žalované č. [bankovní účet] vedený u žalobkyně. Dále žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, kdy žalobkyně stanovila výdaje žalované po zohlednění její situace dle svého interního ekonomického modelu na 8 390 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 3 087,49 Kč. Po zohlednění všech okolností stanovila žalobkyně maximální zatížení žalované pro novou splátku na částku ve výši 6 244,30 Kč, kdy splátka nového úvěru činila 927,33 Kč. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo 3 812,53 Kč.

Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila splátky za měsíce únor, březen a duben 2022, využila žalobkyně svého práva podle podmínek poskytování hotovostních úvěrů a odstoupila od smlouvy dopisem zaslaným žalované. Celý dluh se stal splatným ke dni 6. 4. 2022. V souladu s obchodními podmínkami je dluh dále úročen smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 32 663,28 Kč, neuhrazeného úroku z jednotlivých anuitních splátek do dne splatnosti kapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 1 164,51 Kč, neuhrazeného úroku z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti kapitalizovaný ke dni 24. 2. 2023 na výši 5 674,30 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 32 663,28 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 32 663,28 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení.

Žalovaná dluh neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů /viz výpis z polského OR žalobkyně v systému CEPR/. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalované, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občankou ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu konaném dne 26. 9. 2023 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

Dne 6. 11. 2014 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o vedení účtu, ve které se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalované bankovní účet č. [bankovní účet] /viz žádost o zřízení účtu na č.l. 9 spisu, smlouva o vedení účtu na č.l. 10 spisu, potvrzení o zřízení účtu na č.l. 11 spisu/. Dne 25. 8. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizováno] plus č. [anonymizováno] [bankovní účet], na základě které poskytla žalobkyně na bankovní účet žalované částku 40 800 Kč.

Tuto měla žalovaná splácet po 927,33 Kč měsíčně, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala splátku jistiny, sjednaného pojištění schopnosti splácet (varianta A) a platbu úroků. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 13,76 %. Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru byla žalované poskytnuta prostřednictvím mobilní aplikace, kdy smlouva o hotovostním úvěru byla v této aplikaci rovněž podepsána, a to prostřednictvím [příjmení], č. potvrzovací žádosti [anonymizováno] Uzavření smlouvy o hotovostním úvěru předcházela žádost žalované o poskytnutí úvěru [anonymizováno] plus.

V této žádosti žalovaná uvedla, že je v registrovaném partnerství, vyživuje 2 děti, její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, a výdaje uvedla ve výši 0 Kč. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované o úvěr dále zjistila, že žalovaná by měla mít splátku nezajištěných splátkových úvěrů (celkovou částku zatížení disponibilního příjmu) ve výši 3 087,49 Kč, a že průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce by měl být 25 655 Kč. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru /viz výpis z interní databáze žalobkyně na č.l. 12-14 spisu (shodně na č.l. 49-50 spisu), žádost o poskytnutí hotovostního úvěru na č.l. 16-18 spisu (shodně na č.l. 53-56 spisu), smlouva o hotovostním úvěru na č.l. 19-21 spisu, historie úvěru na č.l. 22-23 spisu (shodně na č.l. 51-52 spisu), sazebník bankovních poplatků na č.l. 24-28 spisu, podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů na č.l. 29-31, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/.

Žalovaná měla čistý měsíční příjem za duben 2020 ve výši 42 501 Kč (rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč a mzdu ve výši 36 390 Kč), za květen 2020 ve výši 43 731 Kč (rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč a mzdu ve výši 37 620 Kč), za červen 2020 ve výši 40 631 Kč (rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč a mzdu ve výši 34 520 Kč) a za červenec 2020 ve výši 42 866 Kč (rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč a mzdu ve výši 36 755 Kč), přičemž jí byl v červnu 2020 poskytnut úvěr ve výši 138 000 Kč.

Průměrný měsíční příjem žalované za dané období činil 42 432,25 Kč. Výdaje žalované za duben 2020 činily částku 42 665,21 Kč, za květen 2020 částku 44 037,08 Kč, za červen 2020 částku 78 589,92 Kč a za červenec 2020 částku 60 494,91 Kč; průměrné měsíční výdaje dosahovaly výše 56 446,78 Kč /viz transakční historie bankovního účtu žalované za období od 6. 11. 2014 do 5. 5. 2020 a za období od 6. 5. 2020 do 10. 1. 2023 v systému CEPR/. Žalovaná své povinnosti plynoucí ze smlouvy nedostála, když se opakovaně dostávala do prodlení s úhradou předepsaných měsíčních splátek úvěru.

Žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila a celý dluh okamžitě zesplatnila, kdy o této skutečnosti žalovanou informovala dopisem ze dne 6. 4. 2022 a současně ji vyzvala k uhrazení dlužné částky /viz poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy na č.l. 32 spisu, dodejka na č.l. 33 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2023 /viz oznámení o právním zastoupení/výzva k úhradě dluhu na č.l. 34 spisu, poštovní podací arch na č.l. 35 spisu/.

Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 13 435,38 Kč /viz žalobní tvrzení na č.l. 47-48 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela dne 25. 8. 2020 s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně na bankovní účet žalované částku 40 800 Kč. Tuto měla žalovaná splácet po 927,33 Kč měsíčně, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala splátku jistiny, sjednaného pojištění schopnosti splácet a platbu úroků. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 13,76 %. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že je v registrovaném partnerství, vyživuje 2 děti, její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, a výdaje uvedla ve výši 0 Kč. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované o úvěr dále zjistila, že žalovaná by měla mít splátku nezajištěných splátkových úvěrů ve výši 3 087,49 Kč, a že průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce by měl být 25 655 Kč. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru. Žalovaná ve sledovaném období od dubna 2020 do července 2020 každý měsíc spotřebovala celou výši měsíčního příjmu na běžné měsíční výdaje, přičemž v měsíci červnu a červenci 2020 spotřebovala více, než kolik činil její měsíční příjem. Žalovaná své povinnosti nedostála, když dluh řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a celý dluh ke dni 6. 4. 2022 zesplatnila. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2023. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 13 435,38 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 25. 8. 2020 poskytla žalované převodem na bankovní účet celkem částku ve výši 40 800 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 800 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím.

Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala při zjišťování výše měsíčních příjmu žalované správně v tom, že nejprve zjistila od žalované jejich výši a následně si ji ověřila z bankovního účtu žalované, který jí vedla. Při zjišťování a ověřování měsíčních výdajů žalované však tímto způsobem nepostupovala, když se spokojila s uvedením výše měsíčních výdajů ze strany žalované ve výši 0 Kč a následně výši jejích výdajů částečně sama odhadla (stran výdajů na živobytí a bydlení) a částečně zjistila (stran stávajícího úvěrového zatížení s výší měsíčních splátek 3 087,49 Kč).

K tomu soud uvádí, že toto nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 ZoÚS, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výdaje žalované (např. výpisy z bankovního účtu či předložením smlouvy o nájmu apod.), a to přesto, že žalované vedla běžný bankovní účet.

Nadto je zřejmé, že výše příjmů a výdajů žalované uvedená jak v žádosti o úvěr, tak i ve výpisu z interní databáze žalobkyně, není uvedena správně, neboť na základě transakční historie bankovního účtu žalované jsou za měsíce duben až červenec 2020 (4 měsíce předcházející žádosti o úvěr) patrné příjmy v průměrné výši 42 432,25 Kč a výdaje v průměrné výši 56 446,78 Kč. Soud k tomuto konstatuje, že při porovnání příjmů a výdajů je zjevné, že výdaje žalované značně přesahovaly její příjmy.

Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované dne 25. 8. 2020 jistinu ve výši 40 800 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 13 435,38 Kč, zbývá jí povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 27 364,62 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla poslední výzva k uhrazení dlužné částky odeslaná dne 12. 4. 2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 15. 4. 2022. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 22. 4. 2022. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 858 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny dolů), přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše 8 037,35 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalované v rozsahu 26 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 307 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 663,28 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění, z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 2420 Kč za účast na jednání soudu (dne 26. 9. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.

a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm.

b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 9. 2023 částka 642,27 Kč z náhrady za 90 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 4,7 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., když při stanovení výše cestovného soud vycházel z informací na webové stránce www.mapy.cz, dle které vzdálenost mezi soudem a sídlem právního zástupce žalobkyně činí 45 km a její překonání trvá 48 minut, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 168,08 Kč.

Soud nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za podání ve věci samé ze dne 18. 8. 2023, neboť toto podání obsahovalo doplnění žalobních tvrzení, která v žalobě chyběla a která mohla a měla být uvedena již v žalobě samotné, případně mohla být doplněna při jednání dne 26. 9. 2023. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni náhradu za vyjádření ze dne 24. 5. 2023, neboť tento úkon nelze podřadit pod žádné ustanovení § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., a to ani analogicky, když se jedná pouze o reakci žalobkyně na výzvu soudu ohledně procesního postupu ve věci, přičemž souhlas žalobkyně s takovým postupem soud předpokládal.

Soud zároveň posoudil návrh žalobkyně jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a to s ohledem na další žaloby podané toutéž žalobkyní u zdejšího soudu (např. [spisová značka], [spisová značka] a další). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.