17 C 123/2024-65 · Okresní soud v Lounech

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem tituly před jménem. Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 11 440 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 724,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 440 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www. , Anonymizováno, .cz) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 17. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy.

Úroková sazba činila 40 % měsíčně. Totožnost žalované byla ověřena ověřovacím poplatkem z bankovního účtu žalované a z předložené kopie občanského a řidičského průkazu. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovanou částku 11 440 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 1 440 Kč, příslušenství sestává ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení.2.

Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru.

Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , číslo, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 17. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy.

Smluvní úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5610,5 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalované a z předložené kopie občanského a řidičského průkazu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 19-20, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 45-60, kopie občanského a řidičského průkazu žalované na č. l. 31-32, potvrzení o autorizační platbě na č. l. 22/.

Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně ve výši 10 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení /viz potvrzení o výplatě úvěru na č. l. 23, sdělení banky o majiteli účtu na č. l. 11-14/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 34-35/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva k úhradě na č. l. 36 včetně podacího lístku na č. l. 33/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5.

Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z formuláře nazvaného žádost o spotřebitelský úvěr. V tomto formuláři jsou uvedeny mimo jiné následující údaje: žalovaná je svobodná, žije v domácnosti sama s dítětem v pronajatém bytě, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaná u společnosti , jméno FO, . Měsíční příjem žalované činí 22 000 Kč, měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období od 16. 9. 2022 do 15. 12. 2023, z něhož se podává, že žalované byla měsíčně poukazována mzda od společnosti , jméno FO, ., která se právě pohybovala okolo částky vyplněné ve shora uvedeném formuláři /viz žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 21, výpis z účtu žalované na č. l. 24-30/.6.

Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8.

Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust.

§ 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12.

Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15.

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně totiž neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí.

Žalobkyně sice prokázala, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy žalované, neboť jak vyplývá z formuláře nazvaného žádost o spotřebitelský úvěr a z výpisu z bankovního účtu žalované, žalobkyně se jen nespolehla na údaje sdělené žalovanou, ale její měsíční příjmy ověřovala i konfrontací s výpisem z bankovního účtu. To stejné se však nedá říci o pravidelných výdajích žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že vycházela z měsíčních výdajů žalované ve výši 9 000 Kč. K tomu, zda a jak byly tyto údaje ověřovány nebylo prokázáno ničeho.

Soud uvádí, že není možné, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“.

V tomto případě je navíc nepravděpodobné, že údaje o pravidelných výdajích žalované odpovídají skutečnosti, když veškeré pravidelné výdaje žalované jakožto spotřebitele, tj, zejména náklady na bydlení, služby spojené s bydlením, na péči o dítě, na stravu, na ošacení, hygienu, dopravu do zaměstnání apod., činily pouze částku 9 000 Kč. Soud samozřejmě nemůže vyloučit, že by žalovaná skutečně mohla mít takto nízké výdaje na živobytí a bydlení, bylo však na žalobkyni, aby prokázala, že náležitě prověřila skutečné výdaje žalované, což však žalobkyně neučinila.

S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze žádosti o úvěr vyplývala, skutečně jednalo.17.

Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne.

Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář.

1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).18. V poměrech projednávané věci soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ.

Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 4 000 Kč představující smluvní úrok a částky 1 440 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy19.

Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 724,32 Kč, přičemž tato částka představuje 29,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,23 %).

Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (tj. včetně doměřené části poplatku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 440 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.

a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.22. Pokud jde o odůvodnění výroku IV. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 sazebníku soudních poplatků - přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 800 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm.

a) sazebníku, tzn. do částky 1 000 Kč, neboť předmětem řízení je částka 11 440 Kč (tj. jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní pokuta 1 440 Kč, přičemž smluvní úrok ve výši 4 000 Kč je toliko příslušenstvím). Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 800 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.