19 C 100/2021-21 · Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa, část obce, obec a číslo

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa, obec

o zaplacení 17 394,15 Kč s příslušenstvím

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 394,15 Kč s úrokem ve výši 32,4% ročně od 21.4.2017 do zaplacení a návrh na přiznání vyšší úroku se zamítá a se zákonným úrok z prodlení z této částky od 21.04.2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrh na zaplacení účelných náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2 250 Kč se zamítá.</b>

<b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 844 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 17 394,15 Kč s příslušenstvím. [anonymizováno] [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem na [anonymizováno] (banka), jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 20.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec].

Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kteří k němu byli řádně předvoláni, nicméně se nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se nedostavil bez omluvy a ve věci se nevyjádřil.

Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy, obchodních podmínek, historie účtu, dopisem o odstoupení od smlouvy, výpisu z účtu, a předžalobní výzvy a výpočtu dlužné částky soud zjistil, že dne 21.7.2016 banka se žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované úvěrový limit 35.000 Kč Smluvní úroková sazba činila lichvářských 102 % p.a. Žalovaný byl povinen úvěr hradit pravidelnou měsíční splátkou ve výši 12,5% čerpané jistiny, anebo 1000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 22 000 Kč a na jistině zůstal dlužen 17 394,15 Kč. Žalobce dále nárokuje kapitalizovaný úrok ve výši 4 158,76 Kč a tzv. účelné náklady na vymáhání ve výši 2 250 Kč v souvislosti s prodlením dlužníka s placením kterékoli splátky ve výši 250 Kč. Splatnost dluhu nastala 21.4.2017.

Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána co do základu po právu soud ji v tomto rozsahu vyhověl. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 102 p.a.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy.

Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. Soud proto v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 10,80 %, přičemž trojnásobek činí 32,4% ročně. Obchodní úrok v této výši byl žalobci přiznán ode dne zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. Co do požadavku na zaplacení vyššího úroku byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne splatnosti dluhu.

Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů 2 250 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu resp. v čl. VI./1a úvěrové smlouvy. Rovněž v této části byla žaloba zamítnuta.

Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 89 % a neúspěch z 11% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 78% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 071 Kč a žalobce má nárok na náhradu 78% takto vyčíslených nákladů, což činí 1 844 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.