25 C 20/2021-43 · Okresní soud v Liberci

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Miroslavem Kadlecem sídlem Zakšín 4, 472 01 Dubá

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 6 500 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne , datum, , kdy byla smlouva ukončena. Z uzavřené smlouvy plynula žalovanému mj. povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení: 1 x Set-top box/CA Modul sériové číslo BI102299GB0005086 a 1 x přístupovou kartu č. , hodnota, (dále též „technická zařízení“), přičemž pro případ nesplnění této povinnosti byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána pokuta ve výši , částka, za nevrácení set-top boxu, a ve výši , částka, za nevrácení přístupové karty.

V souvislosti s ukončením smlouvy ke dni , datum, byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení ve lhůtě 10 dnů. Svoji povinnost žalovaný porušil, když ani na výzvu ze dne , datum, ze strany žalobkyně a dne , datum, ze strany jejího právního zástupce set-top box a přístupovou kartu nevrátil. Žalovaná částka představuje sjednané smluvní pokuty. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne , datum, k vrácení předmětných technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty do 11 12. 2020.

Žalovaný ani na základě této výzvy před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

Žádná ze stran se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jim byly výzvy doručeny do datových schránek, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstala zcela nečinný.4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě, které byla žalovanému pronajata dvě technická zařízení, a jeden set-top box a jedna přístupová karty.

Tato zařízení však žalovaný nevrátil žalobkyni po skončení smlouvy, pročež byl žalobkyní vyzván k úhradě dvou sjednaných smluvních pokut, a to ve výši , částka, za nevrácení set-top boxu a , částka, za nevrácení přístupové karty, tj. celkem , částka, , přičemž tyto pokuty žalovaný do dnešního dne nezaplatil.5. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že mezi účastníky byla uzavřena tzv. inominátní smlouva dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) mající znaky mj. též smlouvy nájemní.

Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.6.

V tomto případě žalovaný porušil svou povinnost vrátit při ukončení smlouvy pronajatá zařízení, a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, a to v souladu s ustanovením § 2048 o. z., dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

V tomto případě žalovaný porušil svou povinnost vrátit při ukončení smlouvy pronajatá zařízení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně v řízení prokázala jak existenci pohledávky, tak i její výši, a vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokuty uhradil, že jeho povinnost k úhradě nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, považuje soud nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smluvní pokuty za oprávněný, pročež soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.7.

Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm.

a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm.

d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm.

d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm.

a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.9. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud přitom aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, .

Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření.

Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jemu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.