11 C 91/2021-87 · Obvodní soud pro Prahu 2

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa žalobce

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov

sídlem adresa

o zaplacení 99 723 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 250 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 25 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,45 % ročně z částky 25 473 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 729 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27. 8. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 723 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že se žalobou podanou u OS Praha 2 dne 4. 9. 2013 domáhal vůči [anonymizováno] - [stát. instituce] (dále jen„ Žalovaný“) zaplacení částky 406 050 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč za nesprávný úřední postup a jako náhrady majetkové škody ve výši 6 050 Kč za náklady právního zastoupení, které vynaložil v souvislosti s řízením o obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2016 bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta a žalobci bylo uloženo nahradit Žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč. K odvolání žalobce byl rozsudek rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“) ze dne 28. 6. 2017 ve věci samé potvrzen a v nákladovém výroku změněn jen tak, že výše nákladů řízení činí 600 Kč, jinak byl i v tomto výroku potvrzen. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 15. 5. 2020 odmítnuto a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce ústavní stížnost, která však byla usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2020 odmítnuta. Toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 1. 9. 2020, a k tomuto dni tak byla věc pro žalobce ukončena. Posuzované řízení tedy trvalo cca 7 let.

3. S odkazem na judikaturu, dle které nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka řízení morální újmu a žádné důkazy se v tomto ohledu nevyžadují a dle které se za nepřiměřenou délku řízení přiznává zadostiučinění zpravidla v penězích, požadoval žalobce nahradit vzniklou nemajetkovou újmu částkou 99 723 Kč. Při určení této částky žalobce s odkazem na stanovisko NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 vyšel ze základní částky ve výši 16 620,50 Kč za jeden rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení (původně žalobce vycházel ze základní částky 17 400 Kč za rok řízení, kdy uplatnil nárok na náhradu újmy jen za dobu do skončení řízení rozhodnutím NSČR, když nepředpokládal, že bude podávat ústavní stížnost; po prodloužení posuzovaného řízení o řízení o ústavní stížnosti a při ponechání celkové výše požadavku ve výši 99 723 Kč, vychází základní částka na uvedených 16 620,50 Kč za rok řízení). Výši základní částky zadostiučinění a celkovou výši odškodnění žalobce stanovil i s odkazem na jednoduchost řízení (nejednalo se o řízení nikterak složité), na to, že k průtahům v řízení nikterak nepřispěl, na význam předmětu řízení pro poškozeného, když předmět posuzovaného řízení byl pro něho velmi významný (neboť se jednalo o řízení odškodňovací), a dále s odkazem na kritérium postupu orgánů veřejné moci v řízení, když se v řízení vyskytovala celá řada průtahů.

4. Takto formulovaný požadavek žalobce uplatnil u žalovaného dne 22. 6.2020. Žádosti nebylo vyhověno, když žalovaný v přípisu ze dne 10. 5. 2021 označil celkovou délku posuzovaného řízení jako přiměřenou, a dospěl tak k názoru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 99 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2020 do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne 22. 6. 2020 požadavek na zaplacení částky 99 723 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne 10. 5. 2021. Žalovaný konstatoval, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto.

Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o náhradu škody ve výši 406 050 Kč, jež byla způsobena nesprávným úředním postupem. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně provádění řady listinných důkazů. Soud v řízení rozhodoval o ustanovení právního zástupce, o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté a o řadě opravných prostředků do rozhodnutí procesní povahy.

Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy a dále ještě před Ústavním soudem, kdy soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud druhého stupně jednou, NSČR jednou a Ústavní soud také jednou. Všechny řádné i mimořádné opravné prostředky žalobce proti zamítavému rozsudku ve věci samé byly neúspěšné. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži.

Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobce se na délce řízení částečně podílel žádostmi o ustanovení právního zástupce či odvoláními do rozhodnutí procesní povahy (usnesení o neustanovení právního zástupce, usnesení o zastavení řízení).

Význam řízení pro žalobce shledal žalovaný jako běžný. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, postup soudu byl plynulý a bez prodlev, nebyla shledána zásadní období nečinnosti. Celková délka byla ovlivněna zejména složitostí věci, procesní aktivitou žalobce a rozhodováním na všech třech instancích i Ústavním soudem, proto je hodnocena jako přiměřená popsaným okolnostem.

6. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že argumentace žalovaného je v příkrém rozporu s judikaturou ESLP, dle které by kompenzační řízení na jednom stupni soudní soustavy v zásadě nemělo trvat déle než jeden rok a šest měsíců a na dvou stupních déle než dva roky, ledaže by větší délka řízení byla odůvodněna zvláštními okolnostmi. Délka posuzovaného řízení však před soudem prvého stupně činila více než 3 roky a 6 měsíců, a řízení před soudem prvého stupně tedy trvalo o cca 2 roky déle, než jak mělo trvat dle citované judikatury ESLP.

Řízení před soudy prvních dvou stupňů pak trvalo cca 3 roky a 11 měsíců, a tedy trvalo o téměř 2 roky (přesněji pak o 1 rok a 11 měsíců) déle, než jak mělo trvat dle citované judikatury ESLP. Podle názoru žalobce trvalo řízení déle než obvykle i ve stadiu dovolacího řízení. I přesto, že dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto bez věcného projednání, trvalo řízení před dovolacím soudem více než 33 měsíců, což je doba podstatně delší, než jaká je průměrná délka řízení před dovolacím soudem, když jak vyplývá z tiskové zprávy NSČR ze dne 9. 1. 2020, se průměrná délka řízení o dovolání u občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR dlouhodobě pohybuje už od roku 2016 na úrovni přibližně 200 dnů, v roce 2019 byla přesně 196 dnů, tedy cca 6,5 měsíce.

Jestliže tedy řízení o dovolání v posuzovaném řízení trvalo více než 33 měsíců, jednalo se o dobu pětkrát delší oproti průměrné době (délce) řízení o dovolání u občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR. Vezme-li se navíc v úvahu, že NSČR podané dovolání odmítl, aniž by se meritem věci blíže zabýval, je nepochybné, že toto řízení před dovolacím soudem lze považovat za nepřiměřeně dlouhé. Závěr o zjevné neopodstatněnosti dovolání totiž NSČR bezesporu mohl učinit podstatně rychleji (dříve) než za více než 33 měsíců.

Žalobce je tak přesvědčen, že i doba a průběh řízení před dovolacím soudem svědčí o tom, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobce nesouhlasil ani se závěry žalovaného o složitosti věci. Provádění listinných důkazů nelze považovat za nic složitého, jedná se toliko o přečtení obsahu nějaké listiny, což pro soud nemůže být nic, co by činilo soudu větší obtíže a co by zapříčinilo delší délku soudního řízení. Jestliže pak žalovaný složitost posuzovaného řízení odvozuje od toho, že soud musel rozhodovat o ustanovení právního zástupce, o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté a o řadě opravných prostředků do rozhodnutí procesní povahy, jedná se dle žalobce v případě všech těchto záležitostí o činnost soudů, kterou lze nazvat„ rutinní“, tedy o činnost, která není pro soud nijak zvlášť složitá a časově náročná.

Rozhodování o těchto záležitostech proto nemohlo být důvodem toho, že posuzované řízení trvalo několikanásobně déle, než jak by podle stávající judikatury ESLP mělo obvykle trvat. Konečně pak žalobce zdůraznil, že je osobou nejen staršího věku, ale navíc také osobou zdravotně postiženou (invalidní), tedy osobou, jejíž právní věc by podle stávající judikatury měla být vyřizována přednostně a s největším urychlením. Za této situace je proto nepochybné, že délku posuzovaného řízení lze i s ohledem na tuto skutečnost považovat za nepřiměřeně dlouhou, přičemž tato okolnost navíc, dle názoru žalobce, odůvodňuje přiznání odškodnění v peněžité formě ve výši uplatněné v žalobě.

7. Žalovaný pak ještě doplnil, že dle judikatury ESLP je obhajitelné nezapočítávat do naříkané délky řízení délku řízení o mimořádných opravných prostředcích, které byly podány zcela nedůvodně, což je přesně případ dovolání žalobce v posuzovaném řízení.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žalobou došlou OS Praha 2 dne 4. 9. 2013 se žalobce domáhal zaplacení částek 400 000 Kč a 6 050 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem MS Brno v řízení sp. zn. [spisová značka]. K tomu žalobce uvedl, že se v řízení u MS Brno domáhal zaplacení částky 400 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení, když se MS Brno nezabýval souladem vznesené námitky promlčení s dobrými mravy.

Neúspěšný byl žalobce i se žalobou na obnovu řízení u MS Brno, kdy v souvislosti s řízením o žalobě na obnovu řízení vynaložil na právní zastoupení částku 6 050 Kč. Takovýmto nesprávným úředním postupem byla žalobci způsobena škoda představovaná jednak ztrátou nároku na náhradu nemajetkové újmy, jednak zbytečně vynaloženými náklady právního zastoupení. Dne 15. 11. 2013 soud jednak zaslal žalobci k jeho žádosti sdělení, pod jakou spisovou značkou je řízení vedeno, jednak zaslal Žalovanému žalobu k vyjádření ve lhůtě 30 dnů.

Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 16. 12. 2013. Žalovaný navrhl řízení zastavit pro překážku věci rozhodnuté, když o náhradě nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka] již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 21. 3. 2014 žalobce nahlížel do spisu a dne 15. 4. 2014 došla soudu jeho stručná reakce na vyjádření Žalovaného, se kterým se při nahlížení do spisu seznámil. V tomto podání žalobce současně žádal, aby soud již byl ve věci aktivní a poté, co vyřídí jeho žádost o ustanovení zástupce, kterou posílá samostatně, nařídil ve věci jednání.

Žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů došla soudu dne 17. 4. 2014, žalobce k ní mj. připojil oznámení o výměře invalidního důchodu prvního stupně. Dne 14. 8. 2014 bylo žalobci zasláno usnesení ze dne 28. 7. 2014 s výzvou, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil a dožil tvrzení stran svých poměrů pro účely rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. 8. 2014, žádné doplnění však soudu nedošlo a žádost o ustanovení zástupce byla usnesením ze dne 26. 9. 2014, které nabylo právní moci dne 25. 10. 2014, zamítnuta.

Usnesením ze dne 20. 2. 2015 byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení částky 6 050 Kč a ve vztahu k příslušenství k oběma nárokům. Dne 16. 3. 2015 došlo soudu elektronické nepodepsané podání žalobce, ve kterém uváděl, že do částky 6 050 Kč bere žalobu zpět a z částky 400 000 Kč požaduje zákonný úrok z prodlení od 4. 9. 2014 do zaplacení. Dne 23. 3. 2015 byl spis dán na lhůtu 3 dny pro případné dojití doplnění nepodepsaného podání žalobce a poté měl být předložen soudci.

Dne 7. 1. 2016 sděloval soud MS Brno, že zapůjčený spis [spisová značka] nelze vrátit. Dle nedatovaného úředního záznamu byl soudce v době od 26. 5. 2016 do 25. 6. 2016 v pracovní neschopnosti a v době od 5. 7. 2016 do 10. 7. 2016 a od 25. 7. 2016 do 14. 8. 2016 čerpal dovolenou. Podáním došlým soudu dne 23. 8. 2016 se Žalovaný dotazoval na stav posuzovaného řízení. Usnesením ze dne 15. 8. 8016, odeslaným dne 29. 8. 2016, soud vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doložil předběžné uplatnění nároku u Žalovaného.

Současně byl od MS Brno vyžádán spis [spisová značka], k čemuž byl dne 30. 8. 2016 zaslán pouze rozsudek, neboť spis je připojen u jiného spisu. Dne 6. 9. 2016 bylo odpovězeno Žalovanému, že žalobce byl vyzván k doložení předběžného uplatnění. Spis byl ponechán na lhůtě do 20. 9. 2016. Dne 20. 9., resp. v originálu dne 23. 9. 2016, došlo soudu podání žalobce, ve kterém sděloval, že nárok předběžné neuplatnil, když nevycházel z odškodňovacího zákona, ale z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, kde takovou podmínku nenalezl.

Současně žalobce poukazoval na svůj špatný psychický stav, vyvolaný trestním stíháním, který je ze značné míry důvodem jeho invalidního důchodu a pro který není schopen reagovat bez pomoci advokáta. Usnesením ze dne 23. 9. 2016 bylo řízení zastaveno pro nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci předběžného uplatnění nároku. Dne 4. 10. 2016 došlo soudu odvolání žalobce, které bylo dne 10. 10. 2016 zasláno Žalovanému. Dne 27. 10. 2016 byl spis předložen MS Praha, který usnesením ze dne 1. 11. 2016 napadené usnesení změnil, tak že se řízení nezastavuje, když ve věci je naplněna jedna z judikaturou vymezených výjimek z povinnosti předběžného projednání (žaloba byla doručena Žalovanému, uplynula zákonná lhůta pro předběžné projednání a Žalovaný dal najevo, že nárok nehodlá uspokojit).

Spis byl vrácen OS Praha 2 dne 8. 11. 2016. Dne 10. 11. 2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 12. 2016. Dne 3. 12. 2016 došlo soudu oznámení o převzetí právního zastoupení žalobce. Dle ve spisu založeného posudku o invaliditě ze dne 23. 2. 2016 u žalobce trvá invalidita (v různých stupních od roku 2006, aktuálně v prvním stupni) způsobená mj. onemocněním v oblasti psychické. Při jednání konaném dne 19. 12. 2016 žalobce po předestření soudu, že k částečnému zpětvzetí a upřesnění žaloby pro absenci podpisu nepřihlíží, žalobce upřesnil, že trvá na obou nárocích se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.

Při jednání byla věc projednána, bylo provedeno dokazování vybranými částmi spisu MS Brno sp. zn. [spisová značka], trestním rozsudkem a některými dalšími listinami, návrh na provedení výslechu žalobce byl zamítnut a po přednesu závěrečných návrhů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobci uloženo nahradit Žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč. K žádostem ze dnů 18.

1. a 24. 2. 2017 odůvodněným složitostí věci a větším množstvím skončených věcí byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 10. 3. 2017, kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku vypraveno. Dle odůvodnění rozsudku byla žaloba zamítnuta pro absenci odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí), když žádné rozhodnutí vydaných v řízení u MS Brno sp. zn. [spisová značka] nebylo pro nezákonnost zrušeno. O nákladech řízení o žalobě na obnovu řízení bylo navíc již v tomto řízení rozhodnuto.

Dne 15. 3. 2017 došlo soudu odvolání sepsané žalobcem, dne 25. 3. 2017 pak odvolání sepsané jeho právním zástupcem. Odvolání bylo dne 29. 3. 2017 zasláno Žalovanému. Dne 25. 4. 2017 byl spis předložen MS Praha, který dne 28. 4. 2017 nařídil odvolací ústní jednání na den 28. 6. 2017. Dne 28. 4. 2017 došlo soudu doplnění odvolání žalobce, dne 26. 4. 2017 pak doplňující vyjádření žalobce. Při jednání konaném dne 28. 6. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o náhradě nákladů řízení byla jen změněna výše této náhrady na 600 Kč a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci samé, stran nákladů řízení pak bylo přiznáno jen o jednu paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka méně, když vyjádření k žalobě bylo Žalovaným učiněno před účinností zákona č. 138/2015 Sb. Spis byl vrácen OS Praha 2 dne 11. 7. 2017, rozsudek MS Praha byl vypraven dne 26. 7. 2017 a dne 28. 7. 2017 nabyl právní moci. Dne 14. 8. 2017 došlo soudu dovolání sepsané samotným žalobcem spolu se žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Dne 28. 8. 2017 byla žalobci odeslána výzva k doplnění a doložení tvrzení stran poměrů pro účely rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení. Výzva byla žalobci doručena dne 30. 8. 2017. Podáním došlým soudu dne 10. 9. 2017 žalobce sděloval, že požadované doplnění soudu zašle po propuštění z hospitalizace, kdy současně dokládal, že je od 10. 8. 2017 hospitalizován na [anonymizováno 5 slov]. Spis byl dán dne 11. 9. 2017 na lhůtu 15 dnů, žalobcovo doplnění, obsahující mj. potvrzení o výše uvedené hospitalizaci od 10.

8. do 13. 9. 2017, došlo soudu dne 27. 9. 2017. Dne 29. 9. 2017 došlo soudu dovolání sepsané právním zástupcem žalobce. K dotazu soudu ze dne 18. 10. 2017, zda žalobce trvá na své žádosti o ustanovení zástupce, když už je pro dovolací řízení zastoupen, sdělil žalobce dne 22. 10. 2017, že na žádosti trvá. Usnesením ze dne 10. 11. 2017 byla žádost o ustanovení zástupce zamítnuta. Dne 29. 11. 2017 došlo soudu odvolání žalobce a spis byl dne 7. 12. 2017 předložen MS Praha, který usnesením ze dne 23. 2. 2018 napadené usnesení potvrdil.

Spis byl vrácen OS Praha 2 dne 1. 3. 2018. Dne 6. 3. 2018 bylo dovolání zasláno Žalovanému. Dne 29. 3. 2018 došla soudu nová žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, řízení o této žádosti bylo usnesením ze dne 9. 4. 2018 zastaveno pro překážku věci rozhodnuté. Dne 12. 4. 2018 došlo soudu odvolání sepsané samotným žalobcem, dne 16. 4. 2018 pak odvolání sepsané jeho právním zástupcem. Spis byl dne 10. 5. 2018 předložen MS Praha, který usnesením ze dne 21. 5. 2018 napadené usnesení potvrdil.

Spis byl vrácen OS Praha 2 dne 24. 5. 2018. Usnesení MS Praha bylo dne 25. 5. 2018 vypraveno a spis byl dne 18. 6. 2018 předložen NSČR, který usnesením ze dne 15. 5. 2020 dovolání odmítl jako nepřípustné. Spis byl vrácen OS Praha 2 dne 21. 5. 2020, usnesení NSČR bylo dne 25. 5. 2020 vypraveno a dne 27. 5. 2020 nabylo právní moci. Dne 1. 9. 2020 došlo soudu usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2020, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti usnesení NSČR a rozsudkům MS Praha a OS Praha 2 (zjištěno ze spisu OS Praha 2 sp. zn. [spisová značka]).

10. Právnímu zástupci žalobce bylo usnesení Ústavního soudu doručeno dne 1. 9. 2020 (zjištěno z doručenky).

11. Dlouhodobě se průměrná délka řízení o dovolání u občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR pohybuje už od roku 2016 na úrovni přibližně 200, v roce 2019 byla přesně 196 dnů (zjištěno z tiskové zprávy NSČR ze dne 28. 3. 2020).

12. Žádostí ze dne 22. 6. 2020, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 99 723 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenu délkou posuzovaného řízení, přičemž uplatněna byla doba od zahájení řízení do dne 27. 5. 2020, kdy bylo zástupci žalobce doručeno usnesení NSČR, tj. doba 6 let, 8 měsíců a 24 dnů. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 10. 5. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená, a požadovanou náhradu tak neposkytl (zjištěno ze žádosti, potvrzení o přijetí, stanoviska).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 4. 9. 2013 a bylo skončeno doručením usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti dne 1. 9. 2020. Řízení tedy trvalo celkem téměř (bez 3 dnů) 7 let, resp. 84 měsíců. Soud se v této souvislosti neztotožnil s požadavkem žalovaného, aby do celkové doby řízení nebyla započítána doba řízení o zcela nedůvodných mimořádných opravných prostředcích. Rovněž vyčkávání rozhodnutí o takových opravných prostředcích účastníka udržuje v subjektivní nejistotě o výsledku řízení a prodlužuje dobu, po kterou na něho probíhající řízení působí. Je-li pak o takových prostředcích rozhodnuto v přiměřené době a bez průtahů (což se v daném případě nestalo - viz dále), je skutečnost, že se řízení o mimořádném opravném prostředku vedlo, dostatečně zohledněna v kritériu procesní složitosti věci.

20. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení nebylo složité ani po skutkové, ani po právní stránce. Po skutkové stránce byl zjišťován průběh, resp. výsledek dvou řízení, provedeno bylo jen několik listinných důkazů. Po stránce právní se jednalo o standardní odškodňovací řízení dle OdpŠk, kdy stěžejní byl závěr o neexistenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí opírající se o ustálenou judikaturu NSČR, tedy věc zejména v agendě OS Praha 2 nikterak složitá. Složité však bylo řízení po stránce procesní, kdy tuto složitost vyvolávala zejména procesní aktivita žalobce, který se opakovaně domáhal ustanovení zástupce z řad advokátů, o čemž bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. K procesní složitosti je pak rovněž nutno přičíst rozhodování na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu ve věci samé a rozhodování na dvou stupních o zastavení řízení pro nesplnění podmínky řízení. OS Praha 2 tedy rozhodoval 1x ve věci samé, 1x o zastavení řízení a 3x o žádosti o ustanovení zástupce, MS Praha rozhodoval 1x ve věci samé, 1x o odvolání proti usnesení o zastavení řízení a 2x o odvolání proti usnesení ve věci žádosti o ustanovení zástupce, 1x ve věci samé rozhodovaly NSČR a Ústavní soud. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu.

21. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že v řízení došlo k několika nedůvodným prodlevám přičitatelným státu. Dne 16. 12. 2013 došlo soudu vyjádření Žalovaného k podané žalobě, žalobce se ve dnech 15. a 17. 4. 2014 k tomuto podání (aniž by mu bylo zasláno a seznámil se s ním v rámci nahlížení do spisu) vyjádřil a požádal o ustanovení zástupce a až usnesením ze dne 28. 7. 2014 byl žalobce vyzván k doplnění a doložení tvrzení stran jeho poměrů pro účely rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce. V uvedeném období 7,5 měsíců, ve kterých nebyl v řízení učiněn žádný úkon, je nutno spatřovat průtah min. 4-5 měsíců. Poté, co na konci října 2014 nabylo právní moci usnesení o neustanovení zástupce, byl žalobce až usnesením ze dne 20. 2. 2015, tj. za necelé 4 měsíce, vyzván k doplnění žaloby. V uvedeném období je nutno spatřovat průtah cca 1-2 měsíce. Po vyčkání, zda soudu nedojde doplnění elektronicky nepodepsaného podání žalobce, kterým reagoval na výzvu k doplnění žaloby, do konce března 2015 byl žalobce až usnesením ze dne 15. 8. 2016 vyzván k doložení předběžného uplatnění nároku u Žalovaného. V uvedeném období 16,5 měsíců, v rámci kterých byl soudce po dobu 1 měsíce v pracovní neschopnosti, je nutno spatřovat průtah cca 12-13 měsíců. Dne 18. 6. 2018 byl spis předložen NSČR s dovoláním žalobce, o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost pak bylo rozhodnuto až usnesením ze dne 15. 5. 2020, tj. za 1 rok a 11 měsíců, resp. za 23 měsíců. I s přihlédnutím k povaze dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku je nutno v tomto období nutno spatřovat průtah min. 1 rok. K tíži státu je pak nutno přičíst též dobu rozhodování o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci předběžného uplatnění nároku, když uvedeným způsobem bylo rozhodnuto v rozporu s ustálenou judikaturou NSČR, tj. dobu cca 2 měsíců od 23. 9. 2016, kdy bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, do 16. 11. 2016, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu, který toto usnesení změnil.

22. Pokud jde o jednání žalobce, je nutno konstatovat, že tento svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěl. Žalobce nereagoval na výzvu soudu k doplnění a doložení tvrzení o svých poměrech pro účely rozhodnutí o první žádosti o ustanovení zástupce, kdy pak jen pro absenci takového vylíčení byla žádost zamítnuta, čímž došlo k prodloužení řízení o cca 1,5 měsíce. Z důvodu na jeho straně (hospitalizace) bylo s prodlenou cca 2 týdny předloženo požadované doplnění k žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Doba, o kterou se z těchto důvodů přičitatelných žalobci doba řízení prodloužila, je však z hlediska celkové délky řízení zcela marginální. Procesní aktivita žalobce pak byla zohledněna v rámci kritéria složitosti řízení.

23. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako mírně zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (viz usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Stejně tak soud nepovažoval řízení za zvýšeně významné s ohledem na věk žalobce, když žalobci bylo v době podání žaloby 55 let, a nebyl tedy osobou, u které by kritérium věku mělo být zohledňováno (viz usnesení NSČR 30 Cdo 2292/2012). Zvýšený význam však lze předmětu posuzovaného řízení dle názoru soudu přiznat s ohledem na zdravotní stav žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je osobou invalidní, navíc trpící zdravotními problémy v oblasti psychické, průběh posuzovaného řízení a jeho délku tak jistě vnímal úkorněji nežli osoba zdravá a v plné psychické síle.

24. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení po procesní stránce) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 7 let nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

25. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl.

26. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty, postup soudů a zvýšený význam řízení pro žalobce nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu není při stanovení základní částky již možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení již byla výrazněji nepřiměřená, byť nikoliv extrémní. Za přiměřenou tak soud považoval částku 16 500 Kč za rok řízení, resp. částku 1 375 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

27. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 %. Výše popsaný postup soudů v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Popsaný postup soudů měl však na celkovou dobu řízení natolik negativní vliv, že je dle názoru soudu namístě z tohoto hlediska základní částku odškodnění dále navýšit, a to o 10 %. Z hlediska postupu žalobce soud důvody pro modifikaci základní částky neshledal. Pokud pak jde o kritérium významu řízení, zohlednil soud shora popsaný zvýšený význam řízení pro žalobce zvýšením základní částky o 5 %.

28. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být snížena o 25 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 74 250 Kč vypočtený následovně: 84 (měsíců řízení) x 1 375 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 375 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 99 000 Kč x 0,75 (snížení o 25 %). Jelikož žalobce na odškodnění nemajetkové újmy dosud ničeho obdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou do uvedené částky 74 250 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 25 473 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

29. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne 22. 6. 2020 a lhůta 6 měsíců skončila dne 22. 12. 2020. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení od 23. 12. 2020 za důvodný, a požadované právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data tedy žalobci přiznal.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 729 Kč, která je tvořena

- 4x odměnou právního zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 12. 5. 2022, účast na jednání soudu dne 1. 6. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 12 400 Kč (4x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč,

- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč),

- náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 1. 6. 2022, tj. za požadovaných 414 km (416 km dle www.mapy.cz) při kombinované spotřebě 4,4 litrů nafty /100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 2 603 Kč,

- náhradou parkovného v souvislosti s účastí právního zástupce na jednání soudu dne 1. 6. 2022 dle předložených dokladů ve výši 70 Kč,

- náhradou za promeškaný čas při cestě vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 1. 6. 2022, tj. za 10x ½hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 2 hodiny a 6 minut) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 000 Kč (10x z 100 Kč),

- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce ve výši 3 375 Kč,

- náhradou cestovného žalobce za cestu vlakem z [obec] do [obec] dne 1. 6. 2022 dle předloženého jízdního dokladu ve výši 224 Kč,

- náhradou cestovného žalobce za užití MHD v [obec] dne 1. 6. 2022 dle předloženého jízdního dokladu v požadované výši 30 Kč (předložena celodenní jízdenka za 60 Kč),

- náhradou poštovného žalobce za zaslání poštovní zásilky soudu dne 1. 11. 2021 (doplnění k žádosti o osvobození od soudních poplatků) dle předloženého dokladu ve výši 27 Kč.

31. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalovaného soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

32. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.